Ján Sliacky: Rádio o já

24. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radiopřijímač Tesla 308U Talisman (1953)

Máte rádi rozhlas? To je asi zvláštní otázka pro posluchače Rozhlasových sloupků. Já mám rozhlas rád od dětských let. Pamatuji si dobře na to, jak jsem si jako malý hrál v kuchyni pod stolem a poslouchal při tom rozhlasové pořady, mimochodem - některé z nich vysílá Český rozhlas dodnes.

V pozdějším dětském věku patřilo k mým rituálům zapnutí rozhlasového přijímače ihned po vstupu do obýváku, kde tento zaujímal výsadní postavení.

A taková návštěva babičky? Rádio k ní neodmyslitelně patřilo. A to o to víc, že ona poslouchala jiné rozhlasové pořady než my doma. Prostě exotika!

Co jsem se do rodičů nahučel později, když jsem na učilišti pobýval na internátě, a prosil je o dárek k narozeninám, samozřejmě jím měl být tranzistor.

Vždy jsem upřednostňoval informace, tedy mluvené slovo před hudbou. Jaký byl můj šok, když jsem po nástupu na svoje první pracovní místo zjistil, že se tam poslouchá rozhlasová stanice většinově nabízející písničky!

K poslechu rozhlasu v naší rodině patřila také určitá posluchačská kultura. Když se poslouchalo, tak se nemluvilo. Schopnost soustředit se na sledování mluveného textu byla samozřejmostí.

V dospělém věku jsem si všiml, a mnohokráte ověřil, že lidé neschopní strávit mluvený rozhlasový příspěvek neposlouchají jiné, nedej bože, aby jim naslouchali.

Pokud jste doposlouchali až sem, do konce mého sloupku, tiše předpokládám, že vy k těmto lidem nepatříte. A to je dobře. Naslouchajících lidí není nikdy dost! 

Takže - na slyšenou zase příště, přátelé!

autor: Ján Sliacky
Spustit audio