Ján Sliacky: Normálně

23. červen 2020

Rozhlasový sloupek

Začíná být normálně. A to je dobrá zpráva. Co říkáte? Doba nedávná, i když netrvala zas tak dlouho, přinesla s sebou potíže. Profesně se mě naštěstí na rozdíl od jiných moc nedotkly, ale osobně, v jisté rovině, ano.

Nemohl jsem do Třeboně. A to mě mrzelo. Na jaře je perla jižních Čech ještě neobtěžkána návaly turistů nejkrásnější.

Až jedno odpoledne jsem našel ve svém kalendáři místečko a mohl vyrazit na svoji tradiční potulku městem.

Normálně usedám do oblíbené cukrárny, normálně se vítám po dlouhé době s Pavlínou. Normálně s ní krátce hovořím. Normálně si u ní objednávám. A vnímám normální atmosféru malebné uličky Masné krámy.

Chůzí Husovou ulicí vidím před budovou základní umělecké školy normální situaci. Klučík zrovna bere za kliku vstupních dveří a normálně vchází do budovy.

Servírka známého podniku na Masarykově náměstí normálně obsluhuje hosty. I když s ortézou na noze. Jak charakteristické pro tyto dny. Dře to, ale jde to…

V pět jdu normálně do kina. Česká komedie po zápletkách a peripetiích končí novou etapou životů hlavních hrdinů...

Při odjezdu z Třeboně si uvědomuji, že to, co jsem toto odpoledne v Třeboni zažil, není vlastně nic jiného než to, co se odehrává při každé mojí návštěvě tohoto města. A přeci to bylo tentokrát jiné. Takové – normální. Ale krásně!

autor: Ján Sliacky