Ján Sliacky: Chyba

30. červen 2020

Největší audioportál na českém internetu

Rozhlasový sloupek | Foto: Shutterstock

Chyba rovná se vítězství myšlení. Zvláštní, řeknete si teď možná. Zeptám se jinak. Máte radost, když vaše dítě či vnouče udělá při jakékoli své činnosti chybu?

Snažíte se ho přimět k jejímu napravení ukázkou, jak se „to“ má správně dělat? Nebo se chopíte příležitosti a vyzvete ratolest k zamyšlení nad tím, jak by „to“ šlo udělat lépe?

Chodím běhat na atletický ovál lemující fotbalové hřiště. Při tom sleduji tréninky malých kluků honících se za kulatým nesmyslem. Makají, rád je pozoruji. Všímám si však také trenérských pokynů. A ty jsou bohužel ve formě vojenských rozkazů, byť vhodně podávaných. Nikdy jsem neslyšel kouče vybízet malé hráče k samostatnému řešení herních situací, snad ze strachu z chybných kroků svých svěřenců.

Často své děti doma nebo ve školách učíme tomu, aby zvládly odvyprávět to, co jim „naléváme“ do jejich malých hlaviček. Když začnou přemýšlet a ptát se, považujeme to často za nevhodné: prosím tě, nemudruj a dělej, co se ti říká! Vzpomínáte, kolikrát jste vy sami tuto větu jako malí slyšeli? Líbilo se vám to?

Největším myšlenkovým bohatstvím člověka je umět si poradit, když se setká se situací, která je na řešení složitá či nová. S tím možná budete souhlasit. Ale jak se může člověk stát schopným přemýšlet, když se to od něj odmala nepožaduje. Nebo se mu to rovnou zakazuje často právě s poukazem na pravděpodobnost chybného výsledku. Objevování a chybovaní je radost. Dopřejme je i našim nejmenším, je to potřebné a krásné!

autor: Ján Sliacky