Jan Flaška: Hodinoví příbuzní
Když nevíte, jak sestavit nábytek, přivrtat poličku, dotáhnout kapající kohoutek nebo opravit rozbitý vypínač, můžete si domů zavolat hodinového manžela.
Takový hodinový manžel je samozřejmě dokonalým představitelem genderového stereotypu. Existuje spousta žen, co by mohly od hodiny dělat hodinového manžela. Nemají problém vzít do ruky sbíječku, rozbrusku nebo vrtačku. Naopak je mezi námi i spousta manželů, co by hodinového manžela sami potřebovali.
Kdyby ale chtěl skutečně dostát svému jménu, musel by takový hodinový manžel svou nabídku služeb rozšířit. Poté, co by vám přivrtal poličku, by vás schoval v náruči a vybídl vás, ať se vypovídáte ze svých splínů. Jednou rukou by vás hladil ve vlasech a ve druhé přitom svíral ovladač televize. Nechal by vás, ať si melete, co chcete, přepínal by přitom kanály a v duchu přemýšlel, jestli by si náhodou neměl koupit elektrickou kytaru.
Podobně by mohlo vypadat povolání opravdové hodinové manželky. Taková osoba by vám vyprala prádlo, aniž by z pračky vylezl scvrklý růžový chuchvalec. Z nepoživatelných zbytků vrostlých do zadní stěny ledničky by vytvořila vynikající jídlo. Připomínala by vám výročí svatby a narozenin vašich dětí. Zpestřovala by jednotvárnost vašeho života tím, že by vám v nestřežených okamžicích stěhovala nábytek po bytě. Vychovávala by z vás citově založeného jedince tím, že by vám večer přepínala fotbal na romantické filmy. Samozřejmě by mohla být jakéhokoli pohlaví.
A proč zůstat jen u manželů a manželek? Taková hodinová tchyně by vám pomohla s úklidem domu a zavařováním a přitom vás upozornila na všechno, co děláte špatně a co jste zanedbali při výchově dětí. Hodinový tchán by vám zase během pouhé hodiny poradil při problémech s domem, s rozbitým autem a ještě by vám stihl vysvětlit, proč by celá vláda měla viset na kandelábrech. Ke konverzaci s ním by bylo dobré sehnat si hodinového politologa.
No a třeba na konci prázdnin člověk občas zatouží mít jen hodinové děti – a ne takové ty obyčejné, celodenní. Ostatně si jsem docela jistý, že i ony by sem tam uvítaly mít jen hodinové rodiče.
Související
-
Jan Flaška: Ztraceno v překladu
Mé první setkání s překladovou literaturou proběhlo v době, kdy jsem jako malý dostal od rodičů bateriovou ruční vrtačku z východního Německa.
-
Jan Flaška: Mezi spodkami a límečky
Jedním z nejhorších provinění, jehož se mohou partneři dopustit během konverzace ve společnosti přátel, je praní svého špinavého prádla na veřejnosti.
-
Jan Flaška: Čínské umění číst
Moje žena si kdysi půjčila knihu o feng-šuej, což je prastaré čínské umění o tom, jak správně rozmístit po bytě pytle na odpadky, sektorový nábytek a žehlicí prkno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.