Jan Flaška: Fobie z pátku třináctého

Kdyby totiž byla pravda, že pátek třináctého je nešťastný den, měla by smůlu celá naše zeměkoule najednou. Ještě bychom mohli pozorovat, jak na Zemi přibývá průšvihů pěkně podle časových pásem.

Úplně stejný výmysl jako pátek třináctého jsou třeba horoskopy. Myslete si, co chcete, ale my, co jsme narození ve Lvu v ascendentu Štíra, máme sklon věci rozumově analyzovat a nedělat nepodložená životní rozhodnutí, takže dobře víme, že horoskopy jsou jen oblbováky na lidi.

Nevěřím tedy ani na horoskopy, ani – a to musím zaklepat – na žádné další pověry. Jako dítě jsem byl sice přesvědčený, že šlápnout na prasklinu v chodníku přináší smůlu, ale to bylo tím, že jsem byl obklopený kamarády, kteří to tvrdili. Jenže taky tvrdili, že když zahlédnu zeleného trabanta, musím třikrát vyskočit, aby mi to přineslo štěstí.

Dneska si myslím, že tomu sami nevěřili, spíš si tím nějak chtěli vykompenzovat nedostatek kominíků. Konečnou ránu mé rané pověrčivosti zasadil zvyk poplivávat mě pro štěstí, kdykoli jsem měl před nějakou zkouškou. Za léta školní docházky jsem měl možnost si empiricky ověřit, že ani sebevětší flusanec nemá na výsledek zkoušky žádný vliv.

Uznávám ale, že pověra může mít občas i reálný základ. Osobně znám vědecky zaměřeného, vysoce postaveného muže, který se vyhýbá černým kočkám od doby, co mu jedna přeběhla před autem a on se o chvíli později vyboural. Doteď, kdykoli mu přes cestu přeběhne černá kočka, otočí auto a zajede si třeba deset kilometrů.

Chápu proto, jestli to s pátkem třináctého máte podobně. Možná věříte, že vám přináší smůlu, protože jste ji v tenhle den už jednou měli. Otočit se před ním a jet oklikou sice nemůžete, ale lék na smůlu existuje – stačí prostě šlápnout do psího výkalu. Každý přece ví, že to přináší štěstí. Což vám radím z pozice člověka, který je miláčkem štěstěny už od narození: přišel jsem totiž na svět v sobotu čtrnáctého.