Jan Cempírek: Intelektuál v autoservisu

Zděšeně volám servis: „Hoří mi auto, potřebuji odtah!“ Mechanik: „To je topení, vypněte ho a dojedete, šéfe.“ Nevěřím, ale má pravdu, po vypnutí topení dojedu do servisu bez kouře.

Ramenatý mechanik už čeká. Ptá se: „Bufík, co?“ Já: „Prosím?“ On opakuje: „Bufík!“ Já: „Nevím, o čem mluvíte.“ Mechanik povýšeně: „Že v autě máte nejspíš samostatné topení neboli bufík a ten kouří!“

Souká se do kokpitu a haleká: „Je tu, tak ho vyčistíme a bude po dýmu.“ V tu chvíli ho zaujme jedna svítící kontrolka. „Proč si ji nevyresetujete?“ Přiznávám se, že nevím, kde je resetovací čudlík. Chlap se chechtá: „Tady vpravo, spínač jak kráva!“ Leze z auta a shovívavě si mě prohlíží: „Nic si z toho nedělejte, každej rozumíme něčemu, šéfe.“

Pak přechází k hlavnímu důvodu mé návštěvy: „Vy ste ale přijel kvůli montáži toho cajku na střechu, co?“ Naviguje mě do kanceláře k vyplnění objednávky. Mám ho plné zuby, bufíka namyšleného, a přemýšlím, jak ho setřít.

Když mi podává lejstro k podpisu, zajásám. Vracím mu objednávku před oči: „Podpis, ehmm, tady pod ty dvě hrubky?“ ukazuji pravopisné chyby a začínám poučovat: „StandarDní není s T, ale s D od slova standarD a ližiny nejsou odvozené od lyží, ale od slova líhat, tedy s měkkým I.“

Ukazuji na chybná slova „montáž standartních lyžin“. Nic si z toho nedělejte, to jsou běžné překlepy, dodávám s rozkoší. Hledím do prázdných očí mechanikových. Sakra. Teď přeskočí stůl a zabije mě!

Ne. Bere mi papír z ruky: „Máte recht, šéfe, překlep tam jeden je. Ty vaše ližiny s měkkým I máme skladem už jen ve vyšším standarDu. Přeškrtává cenu zakázky a ledově dokončuje: „Takže místo 4000 Kč to bohužel bude za 5500 Kč.“

Mizím ze servisu jak pára nad hrncem. A slibované životní ponaučení? Je jednoduché: kdo si hraje na chytrýho, nakonec víc zaplatí.