Jakuba Katalpa: Alfréd. O dětství na vsi i šedém socialistickém sídlišti a jednom zachráněném holubovi

V plzeňském rozhlasovém studiu povídku v roce 2022 načetla herečka Karolína Půčková.

Jakuba Katalpa (1979) je autorkou několika románů oceňovaných jak kritikou, tak čtenáři. Za knihu Je hlína k snědku? byla v roce 2007 nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Vznikla podle ní i sedmidílná rozhlasová četba.

Za román Hořké moře byla o dva roky později nominována na Cenu Jiřího Ortena. V roce 2013 pak obdržela za svůj román Němci Cenu Česká kniha a Cenu Josefa Škvoreckého. Jejím zatím posledním románem, podle kterého vznikla i třináctidílná rozhlasová četba, je Zuzanin dech (2020).

Jakuba Katalpa|foto:Ladislav Němec, MAFRA / Profimedia

Ačkoli ji proslavily romány, Jakuba Katalpa píše moc ráda i povídky. Vlastně jimi svoji spisovatelskou kariéru začínala. Její prvotinou byla sbírka povídek s názvem Krásné bolesti, vyšla v roce 2000 a je podepsána ještě jejím občanským jménem Tereza Jandová.

Povídky má jako autorka ráda proto, že vyžadují jiný typ vyprávění než rozsáhlý román, na poměrně malém prostoru je třeba vystavět zajímavý děj, vypointovat ho a nějak elegantně ukončit.

Ačkoli od roku 2000 žádný povídkový soubor nevydala, povídky píše průběžně stále. A nezdráhá se psát ani takzvaně na objednávku, tedy na nějaké zadané téma. Považuje to dokonce za výzvu. Pro Český rozhlas kromě povídky Alfréd napsala také Hraběnku nebo Rododendrony. Její povídky vycházejí  například v tematických antologiích, které pravidelně vydává nakladatelství Listen.

Jakuba Katalpa povídky nejen ráda píše, ale také čte. Jak sama říká, někdy jí vyhovuje povídkovou knížkou jen tak zalistovat, do některého textu se začíst a užít si v krátkém čase plnohodnotný příběh. Má ráda například kanadskou povídkářku, nositelku Nobelovy ceny za literatury, Alici Munroovou. „Dokáže psát jemně, ale zároveň důrazně, její povídky jsou křehké, a stejně v člověku dlouho zůstanou,“ nechala se slyšet.