Ivan Mls: Sváteční řidiči
Nevím, proč tomu tak je, ale je tomu tak. Rok co rok slýchávám v tomto čase varování před tím, že na silnice vyjedou sváteční řidiči.
Abych byl úplně přesný, slýchávám to dvakrát do roka – teď, před svátkem Památka zesnulých, čili před Dušičkami, a potom vždy na jaře, před Velikonocemi. Varuje policie, varují média.
A já si říkám – copak je to asi za tvory, ti sváteční řidiči, které k vyjetí na silnici lákají právě Dušičky, potažmo Velikonoce? Jsou to odvážlivci, hrdinové, hazardéři, dobrodruzi nebo kaskadéři? Člověk by logicky předpokládal, že sváteční řidič vyrazí do provozu uprostřed léta, kdy jsou dlouhé dny, suché silnice a ne na podzim, když se brzy smráká, snášejí se mlhy, je lezavo, silnice jsou pokryté kluzkým spadaným listím, a lesní zvěř se s větší oblibou než jindy vrhá před auto.
Otázkou ovšem zůstává, jak poznat takového svátečního dušičkového řidiče. To, že míří na parkoviště ke hřbitovu, ještě nic nenaznačuje o jeho řidičských kvalitách. Nemám sice potuchy, kolik procent z běžného řidičstva tvoří oni sváteční jezdci, ale Památka zesnulých je signálem pro většinu z nás, abychom vyrazili na hřbitov a zapálili našim milým, kteří už mezi námi nejsou, aspoň tu svíčku.
A ne vždycky máme ten hřbitov v docházkové vzdálenosti nebo dosažitelný jen městskou dopravou. Navíc, sám sebe nikdo dobrovolně za svátečního řidiče asi neoznačí a mám takový pocit, že i poučka mého dědečka – totiž dávej si bacha na chlapa za volantem v klobouku, je to určitě sváteční řidič – dneska už asi taky neobstojí. Navíc by to byla hrubá diskriminace svátečních řidiček.
Co tedy dělat? Řečeno mluvou policejních preventistů by ostatní řidiči prostě měli s těmi svátečními počítat a být víc obezřetní a ohleduplní. Takže už se moc těším, až budou Dušičky za námi, sváteční jezdci dají svá auta na špalky, kde je nechají odpočívat minimálně do Velikonoc, a na silnicích zůstanou zase jen ti normální, běžní vyježdění řidiči, kteří telefonují za volantem, jezdí osmdesátkou po městě, předjíždějí v zatáčce nebo na plné čáře, lepí se vám na zadek, oslňují vás dálkovými světly, parkují v zákazu stání nebo vás ani nenechají přejít po přechodu pro chodce.
Přeji dobré jitro!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.