Ivan Mls: Pozdravy z hor

Na pozdrav neodpoví, hledí skrze vás prázdným pohledem a vůbec působí dojmem, že by jim asi upadla dolní čelist, kdyby vám měli říct „Ahoj“ nebo „Dobrý den“. A přitom by je to nic nestálo a ještě by získali příjemný pocit turistické sounáležitosti.

Problémem však někdy bývá zvolit ten správný pozdrav, když chcete splynout s prostředím.

Trápívám se s tím zpravidla na šumavské hřebenovce z Třístoličníku na Plechý. Člověk potká turistu středního věku, zahlaholí „Dobrý den“ a protijdoucí srdečně odpoví „Tschüss“. Aha, řeknu si, jsem na hraniční čáře, tak se raději přizpůsobím a „Tschüss“ při nejbližší příležitosti uplatním. A zase se nestrefím. V odpověď mi zazní „Guten Tag“.

O pár chvil později neuspěji ani s „gutntágem“, protože turisté putující proti mně sborově zahlaholí „Halóó“. A jsem tam, kde jsem byl. Ono „Halóó“ ale zní natolik univerzálně, že už s ním při dalším turistickém míjení docela jistě nešlápnu vedle. Aspoň si to myslím.

Z omylu mě po nějaké chvíli vyvede bodře působící pán pozdravem „Grüss Gott“. A já, vědom si toho, že jsem v česko-bavorském pohraničí, se rozhodnu, že tohoto pozdravu se budu držet. A opravdu – když se míjíme s čtyřčlennou rodinkou, na moje „Grüss Gott“ dostanu úplně stejnou odezvu.

Konečně jsem se strefil! Radost mi ale vzápětí zkazí hlava rodiny, která potomkům ryzí češtinou důležitě sdělí: „Vždyť jsem vám to říkal. Je to tu samej Bavorák.“ Člověk se prostě nikdy nezavděčí.

Naštěstí jsem si nedávno takříkajíc spravil chuť v Jeseníkách. S „Dobrým dnem“ a „Ahoj“ jsem si vystačil na celý týden a vždycky jsem dostat stejnou odpověď. Někdy sice zněla „Dzień dobry“, ale to je jen detail...