Ivan Mls: Vyhynulé profese

Nemám teď na mysli konkrétní osoby, nýbrž konkrétní profese. Mnohých není vůbec škoda – vezměte si třeba takové biřice, dráby, katy či inkvizitory – třebaže patří do dávné minulosti, stále v nás vzbuzují negativní emoce.

A jsme rádi, že se nad nimi zavřela voda. Vyhynuli ale i ti, kteří lidem nijak neškodili, naopak, prospívali, a vyskytovali se ještě v době relativně nedávné. Namátkou můžu jmenovat ponocné, dráteníky, pohřební plačky, lampáře, telegrafisty nebo – požárníky.

Přesněji řečeno, ti posledně uvedení naštěstí nevyhynuli, jen se vrátili k původnímu názvu své profese. Ano, dnes máme pouze hasiče a požárníka tak už můžeme najít jen v literatuře -  v románu Raye Bradburyho „451 stupňů Fahrenheita“. Je to člověk, který má na starosti zakládání požárů, přesněji řečeno, pálení knih. Ale to jsem odbočil.

Zkrátka svět se neustále mění. V některých oblastech pomaleji, v některých zase svižným tempem a jedinou jistotou je tak změna. Pokrok a moderní technologie průběžně vystavují některým profesím stopku  - dočetl jsem se, že brzy prý mohou být daňoví poradci nahrazeni nějakým softwarem, skladníkům začínají šlapat na paty skladoví roboti a pokladní v obchodech už to prý mají také nahnuté.

Jen doufám, že ten pokrok nebude nějak moc překotný a všeobjímající. Za přetrvání mnohých historických profesí bych se s chutí přimluvil. Mám sice hodně bujnou fantazii, ale lidské ruce jsou přece jen lidské ruce. Nevím jak vy, ale nedovedu si dost dobře představit, jak mi nějaká chytrá aplikace či software opravuje rozbité splachovadlo na záchodě, kapající kohoutek v koupelně nebo zasklívá okno. Přeji hezký den!