Ivan Mls: Každý den svátek

6. červenec 2026

Je sympatické, že skoro každý den v kalendáři je svátkem. Stačí si jen vybrat z přehršle různých světových, evropských či mezinárodních dnů, které na konkrétní datum připadají. Aneb, jak kdosi kdysi moudře pravil, důvod k oslavě se najde vždycky.

Například na náš dnešní státní svátek, kdy si připomínáme Den upálení mistra Jana Husa, připadá Světový den polibků. Ten se zrodil ve Velké Británii na přelomu minulého a tohoto století.

Pravda, je to svátek málo známý a rozhodně ne tak komerčně vytěžený jako svatý Valentýn, Mezinárodní den žen či Svátek matek. Při nich je nějaký ten polibek také nezbytnou součástí – kromě hmatatelného věcného daru, samozřejmě.

Dnešní svátek tak má velkou výhodu, že ho můžete se svými milými oslavit v klidu a pohodě, aniž by vám někdo podsouval, co všechno máte koupit a darovat, abyste byli takříkajíc „in“. A to se cení.

A to už vůbec nezmiňuji zdravotní benefity dnešního svátku. Říká se, že při líbání se vyplavují hormony štěstí, prospívá našemu kardiovaskulárnímu systému, je zdravé i pro zuby, protože při líbání se tvoří více slin, během intenzivního polibku si také důkladně procvičíme obličejové svaly nebo si stimulujeme imunitní systém.

Samé dobré důvody k tomu, abychom dnešní svátek oslavili opravdu s chutí. Ti šikovnější a aktivnější z nás samozřejmě nemusejí zůstávat jen u oficiálního Světového dne polibků, ale mohou si z něj udělat svátek takříkajíc permanentní. Nic tím rozhodně nezkazí, spíše naopak.

Snad jen na jednu věc je třeba dát si pozor, jak varuje jeden z Murphyho zákonů: Pokud vás totiž už ve dveřích vítá polibkem vaše dítě, počítej do deseti a potom se podívejte, co je doma rozbité.

Přeji hezký sváteční den!

autor: Ivan Mls | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.