Ivan Mls: Distanční výuka na ledě

Ta se v uplynulých mrazivých dnech stala cílem desítek a možná stovek Budějovičáků, velkých i malých, kteří se rozhodli trochu si rozhýbat tělo na zdravém vzduchu, vyzkoušet své bruslařské dovednosti a případně si střihnout nějaký ten přátelský hokejový mač.

A teď si asi řeknete, proč do tohoto koutu městské přírody tahám nějakou distanční výuku. To je totiž tak.

Zaujalo mě dění na jednom z vyšornovaných kluzišťátek, na kterém své asi úplně první bruslařské krůčky dělala tak osmiletá dívka. Nebyla na to sama. Byli s ní i rodiče. Tatínek stál na jednom konci vyhrnuté ledové plošky, maminka na druhém konci a dívka klopýtala, padala a klouzala od jednoho k druhému tam a zase zpátky.

Do krasobruslařky měla pochopitelně hodně daleko, zato oba rodičové měli evidentně trenérskou teorii zvládnutou na jedničku. Zásobovali svou dceru neocenitelnými radami - jak se má správně odrážet, jak držet balanc, že nemá šmajdat a tak podobně. Zkrátka, měli na její výkon docela nároky.

Radili jí obuti v zimních botách, z bezpečí neklouzavého okraje kluzišťátka. Oni sami brusle na nohou neměli a ani v jejich blízkosti se žádné odložené bruslařské vybavení nevyskytovalo. Staří latiníci říkávali, verba movent, exempla trahut. Slova podněcují, ale příklady táhnou… Tak jen doufám, že tihle rodiče nebudou podobnou distanční metodou učit dceru v létě plavat.

Přeji dobré jitro.