Ivan Mls: Bez debaty

Nedalo mi, abych neuplatnil zbytky svých zeměpisných znalostí a poznamenal, že největší pouští světa je přece Antarktida. Načež se rozpoutala krátká debata, která skončila tím, že kdosi jiný sáhl po telefonu, poradil se s Googlem a moje slova potvrdil. A bylo po debatě.

A tak to dneska dopadá všude, protože ke správné odpovědi na téměř jakoukoli otázku se můžeme dostat až trestuhodně rychle.

Vášnivou hádku o tom, před kolika lety byli naši fotbalisti naposledy na mistrovství světa – hádka se uskutečnila před naší letošní nepovedenou účastí, ukončí rychlá porada s přítelem Googlem, stejný zdroj vás při sledování filmu pro pamětníky vyvede z iluze, že by ústřední dvojice mohla být matkou a dcerou i v reálu, neboť herečky dělí věkový rozdíl pouhých dvou let.

Když nějaký politik tvrdí, že něco neřekl nebo neslíbil, není zas tak velký problém dopátrat se, zda se náhodou jen nevykrucuje a trochu nám nevěší na nos bulíky.

Elektronická paměť zkrátka nezapomíná a je stále k dispozici, aniž by člověk musel složitě pátrat v encyklopediích, knihovnách a archivech. Je jen otázkou, jestli nám tím život zpříjemňuje, nebo komplikuje.

Třeba takové hospodské debaty nad zásadními problémy dnešního světa úplně ztratily na významu. Dřív nebo později někdo sáhne po telefonu, udělá ve všem jasno a debatu tím ukončí. A tak se kouzlo situace, kdy se můžete s někým vášnivě pohádat i o úplnou  hloupost, pozvolna vytrácí.

Na druhou stranu je to k něčemu dobré. Když se vás někdo snaží oblbnout, nemusíte tak snadno podlehnout. Říká se, že lež má krátké nohy, a v dnešní digitálně zrychlené době by se dalo říct, že o nožičky už dávno přišla a plazí se jen po břiše.