Hořká komedie od jednoho stolu a budoucí vánoční stálice. To jsou Vlastníci a Poslední aristokratka

Jiří Havelka je znám jako spoluzakladatel a moderátor televize Óčko, je členem kabaretního divadla VOSTO5 a jako režisér pracuje v Dejvickém divadle či v divadle DISK. Charakterizují ho inovace, fantazie, schopnost improvizace.

Látka pro film Vlastníci nejdříve dostala divadelní podobu a natočit ji asi nebylo jednoduché. Herci hodinu a půl sedí u jednoho stolu zasedačky. Těžká struktura. Tuto formu už filmová historie ale zná, stačí připomenout slavný snímek Dvanáct rozhněvaných mužů od Sidneyho Lumeta z roku 1957 mimo jiné s Jiřím Voskovcem. Děj Vlastníků není tak dramatický, ale také rozhodně není k popukání.

Z filmu Vlastníci|foto: Cinemart

Film vznikl za osm dní. Asi vás nepřekvapí, že u jednacího stolu sedí roztodivné povahy lidí, kteří by měli táhnout za jeden provaz vlastníků, ale opak je pravdou. Schůzi vede paní Zahrádková neboli Tereza Ramba, dříve Voříšková, mimochodem hraje skvěle, a vše zapisuje její manžel neboli Vojtěch Kotek. Oba energicky chtějí, aby se dům řádně opravil, a peníze chtějí získat prodejem půdy.

Jenže mají těžké oponenty, byrokratku tělem a duší paní Roubíčkovou v podání Kláry Melíškové, Dagmar Havlovou jako zahořklou a pomlouvající paní Horvátovou, Jiřího Lábuse jako nerudného pana Kubáta, podle kterého nic nejde, protože ve výboru kdysi pracoval, Pavlu Tomicovou jako sobeckou paní Procházkovou, která nechce výtah, protože bydlí v přízemí, Davida Novotného v roli přihlouplého pana Švece, který na schůzi zastupuje maminku a brzy se stane vlastníkem, nebo dva zdatné manipulátory, vlastníky zděděného bytu, bratry Čermáky, které si střihli Kryštof Hádek a Stanislav Majer. Zdá se, že se Vlastníci nikdy na ničem nedohodnou.

Aristokratka si dělá legraci ze šlechticů

Péče o majetek, ale v tomto případě jde odkaz předků, je motivem i druhé komedie: Poslední aristokratka, která už zřejmě atakuje hranici půl milionu diváků. Režisérem je úspěšný tvůrce Jiří Vejdělek, mimo jiné autor Účastníků zájezdu, který tentokráte převedl na plátno knihu Evžena Bočka

Pokud toužíte po jednoduché vánoční náladě, běžte na příběh Newyorčana Franka (nezvykle romantickou polohu ztvárnil drsňák Hynek Čermák), který získá dávné rodové sídlo – zámek Kostka.

Tatiana Dyková a Hynek Čermák ve filmu Poslední aristokratka|foto: Falcon

Potomek emigrantů se po více než čtyřiceti letech vydává s dcerou Marií (talentovaná Yvona Stolařová) a temperamentní, poněkud povrchní ženou Vivien (ostřílená Tatiana Vilhelmová) do Čech. Prodá rodina chátrající památku, nebo podlehne kouzlu dávných věků a povinnostem?

Stejně jako u Vlastníků se můžete spolehnout na zdařilé herecké výkony. Kromě hlavních hrdinů si užijete svérázného kastelána Josefa, který návštěvníkům říká mufloni – hraje ho Martin Pechlát, nebo hypochondra a údržbáře Krásu, který při hře na varhany hodně falešně zpívá. Tento part patří Pavlu Liškovi.

Čtěte také

Lehce s životem se prát? Já už jsem takovej, říká Jiří Suchý v dokumentu Olgy Sommerové

Herecký výkon číslo jedna ale jednoznačně podává Eliška Balzerová jako svérázná zámecká hospodyně, kuchařka a milovnice ořechovky paní Tichá.

Na české poměry nabízí Poslední aristokratka nezvyklé téma – dělá si legraci z restituujících šlechticů. Film vznikl podle Bočkova besselleru, který má několik dílů. Děj má spád, působivou kameru i výpravu plnou sněhu až si člověk říká, kdy a kde tvůrci točili. Odpověď zní: zámek Buchlovice u Uherského Hradiště, Rájec v okrese Blansko, Jaroslavice na Znojemsku a Milotice v okrese Hodonín, který byl předlohou literární Kostky.

Poslední aristokratka je určitě laskavý film, který se brzy stane vánoční stálicí televizních programů. Možná i proto, že toužíme prohlédnout jedno tajemství.

Recenzi filmů Vlastníci a Poslední aristokratka nabízí kulturní magazín Kavárna. Dále navštíví českobudějovickou Galerii 1, která se zaměřuje na pop-art, připomene rekonstrukci historické radnice v Soběslavi a představí audioknihu, která vznikla podle knížky Aleše Palána o šumavských samotářích Raději zešílet v divočině.