Lehce s životem se prát? Já už jsem takovej, říká Jiří Suchý v dokumentu Olgy Sommerové

Olga Sommerová a Jiří Suchý na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary
Olga Sommerová a Jiří Suchý na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary

Asi není třeba pochybovat o tom, že český film se může opřít o výbornou dokumentaristickou školu. Stačí zmínit tvorbu Heleny Třeštíkové a Olgy Sommerové. Zatímco prvně jmenovaná režisérka čeká na datum distribuční premiéry svého nového dokumentu Forman vs Forman, druhá má teď v kinech snímek Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Na film se vypravil i filmový publicista Luboš Dvořák.

Moje doporučení je jednoznačné. Dokument se Olze Sommerové povedl a zaslouží si potlesk. Pokud vydržíte stopáž 102 minut, s návštěvou oblíbeného kina neváhejte. Na respektovaném serveru csfd.cz má titul 81 procent.

Dokument tohoto génia neobjevuje i nalézá. Když se řekne Jiří Suchý, který 1. října oslavil 88. narozeniny, vzdělanému člověku se vybaví Divadlo Semafor, které Suchý před 60 lety založil s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem.

Od té doby trvá neuvěřitelná pracovitost muže, kterého film ukazuje jako herce, muzikanta, spisovatele, režiséra, libretistu, skladatele, textaře, grafika, scénografa, kostýmního výtvarníka, ale i jako sběratele lžiček, helem či cínových vojáčků, ale hlavně jako ředitele Semaforu, který startoval hrou Člověk z půdy.

Lehce s životem se prát je styl, jak dovedně Olga Sommerová točí, ale hlavně je to krédo Jiřího Suchého, jehož osud byl v 70. a 80. letech lemovaný sedmnáctiletým zákazem činnosti. Vše nelehké se v hlase hlavní postavy neodráží, vše překrývá optimismus a víra ve vyšší síly.

Jiří Suchý říká: „Jestli jsem se pral s životem lehce? Poměrně jo. Ale to není mojí zásluhou, já už jsem takovej. Mně se to udělalo. Když mě potká nějaká nepřízeň, tak mě to nabudí. Já neumím želet.“

Uvidíte dobové záběry. Nechybějí současné aktivity, které neutuchají. Nejcennější jsou unikátní černobílé záběry, třeba divadelní podoby muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr

Kameramanka Olga Malířová Špátová, dcera režisérky, řekla, že základ dobrého dokumentu tkví v tom, když jeho hrdina spolutvoří. „To přesně Jiří Suchý dělal,“ potvrdila.

Přece jen režisérskou taktovku třímala Olga Sommerová, která řekla, že se řídila zásadou spisovatele Maxe Broda, že životopisec musí svého hrdinu milovat, jinak ať raději mlčí. Olga Sommerová to ráda přiznává.

Snímek opakovaně ukazuje, jak je Jiří Suchy nevyčerpatelný. V průběhu 60 let uvedl v Semaforu stovku her, napsal 1400 písňových textů a složil hudbu k 500 songům. Ve filmu říká, že mu dodnes není jasné, jak vznikne nápad. „Mám ctižádost, aby to dobrý, co jsem napsal, mě přežilo.“

Ve filmu nemluví jen Jiří Suchý, ale i režisér Miloš Forman, kolegové, vnoučata, syn Jakub, který řekne: „Mám po něm mírnost.“ Také Karel Gott, který navštíví Jiří Suchého v jeho bytě. Hostitel mu pouští píseň Oči má sněhem zaváté, které Suchý se Šlitrem zpočátku vůbec nevěřili.

Dokument se nevyhýbá soukromí. Hrdina se svěřuje, jak se vyrovnával s odchodem Jiřího Šlitra, se smrtí prvního syna či skonem manželky Běly, které říkal Bělina, filmové výtvarnice a scénografky, která zemřela v roce 1985 na leukémii.

Bolestné chvíle dokresluje jedna z nejemotivnějších písní tandemu Suchý, Šlitr Jo to jsem ještě žil z představení Jonáš a dr. Matrace v roce 1969. Byla to jedna z posledních melodií Jiřího Šlitra.

Už jednou se zmínil o klikaté kariéře Jiří Suchého, který v roce 1977 jako jeden z mála umělců nepodepsal Antichartu. Důvody se divák dozví ve filmu. S dobou, kdy mu někteří kolegové v normalizačních časech Semafor ukradli, se děj vyrovnává jedinou větou, nedrásá starou duši, byť kvůli protikomunistickým postojům neměl Jiří Suchý život jednoduchý.

Jednoduchá není ani montáž filmu, která se nedrží lineární chronologie. Témata přeskakuje a zase se k nim vrací. Pro diváka je to lehce zmatečné, občas se vytratí vypravěčský rytmus, ale vše znovu a znovu zaplňuje Suchého humor, nadhled a smysl pro poezii. Ta je všudypřítomná, i když v jeho v životě bouřilo.

Recenzi filmu Jiří Suchý – Lehce s životem se prát přináší kulturní magazín Kavárna. Dále připomíná snímek o českém skláři Zdeňku Lhotském, který vytvořil sarkofág pro dánskou královnu, a ohlíží se za koncertem Zdeňka Merty a Viléma Veverky v budějovickém rozhlase.

Spustit audio

Související