Hana Hosnedlová: Tramping

K trampingu neodmyslitelně patří kromě cancáku nebo potlachu také dobře naladěná kytara
K trampingu neodmyslitelně patří kromě cancáku nebo potlachu také dobře naladěná kytara
0:00
/
0:00

Tramping a hlavně samotní trampové nikdy neměli na růžích ustláno. Za všech předchozích režimů byli na indexu a stejně macešsky se k nim chovala i širší veřejnost.

Hlavně proto, že tohle svobodomyslné hnutí, postavené na vztahu k přírodě a kamarádství, se nikdy nenechalo ničím a nikým spoutat a zorganizovat.

Teprve uvolnění po sametu přiřklo trampingu statut uznávané subkultury. A oprávněně, protože k přívržencům trampování patřili a patří i uznávaní spisovatelé, básníci, výtvarníci, hudebníci či sportovci.

Právě trampingu je věnována výstava v prostorách Jihočeské knihovny na Lidické třídě v Českých Budějovicích. Byla zahájena začátkem května a potrvá do konce června. Už její název – Písmenka s vůní jehličí – dává tušit, že jde o prezentaci trampského a příbuzného tisku.

Na panelech a ve vitrínách jsou vystaveny noviny, časopisy a knihy tohoto žánru, zastoupen je jak legální tisk, tak početný samizdat. Najdete zde exponáty psané doslova rukou, rozmnožované na psacím stroji přes kopírák, ale i na cyklostylu, což bylo v totalitních dobách zvlášť obtížné, protože potřebné ormigové blány byly v podnicích a úřadech přísně evidované.

Určitě zaujmou i takzvané časopisy putovní, v jejichž čtenářském řetězci znal každý jen toho dalšího v řadě, kterému měl časopis po přečtení předat. Pozornosti nesporně neujdou ani přepisované knihy tehdy zakázaných autorů, ručně vyráběné knížky s deskami z látek, kožešiny či kůže, stejně jako životopisné publikace trampských osobností známých i v širším kulturním světě.

Trampské sbírky shromažďuji už víc než pětapadesát roků a chtěla jsem se tak alespoň o část z nich podělit formou výstavy. A věřím, že zaujme i ty, kteří se k trampskému světu nehlásí.