Hana Hosnedlová: Fotografie

Mě irituje hlavně to, že se už nedá prakticky ničemu v tomto směru věřit. A jak jsem zjistila, neštve to jen mne.

Dříve byla fotografie naprosto přesvědčivý důkaz, nezpochybnitelný argument, dneska se dá úplně všechno prostě nafalšovat. Stojíte na holé scéně a digitální kouzelník okolo vás naprosto věrohodně přičaruje moře, strmé horské štíty nebo newyorské mrakodrapy.

Několika kliky dokáže změnit těžce obézní dámu v dívku štíhlou jako proutek. Nebo totální ošklivku v oslnivou krasavici, mladičkou dívenku ve stařenku, zestárlý vrásčitý obličej v portrét postpubertální mladice.

Trochu jako z hororu je i vteřinové kouzlo změny lidských obličejů ve zvířecí hlavy, určitými rysy odpovídající původnímu snímku. A to nemluvím o fingovaných nálezech obřích pětimetrových lidských koster, pětadvacetimetrových anakond, želv větších než stánek hot-dogů, neuvěřitelných pokladech či objevených palácích neznámých civilizací na dně oceánů.

Svět chce být klamán, říká klasik, a tahle digitální technická kouzla to naplňují měrou vrchovatou.