Hana Hosnedlová: Fotografie
Víte, co mě na stále se rozvíjející technologii digitální fotografie mrzí? Asi budete hádat, že skutečnost, že je příliš rychlá ve vývoji, že ji starší lidi už hůř zvládají a podobně. Nikoliv!
Mě irituje hlavně to, že se už nedá prakticky ničemu v tomto směru věřit. A jak jsem zjistila, neštve to jen mne.
Dříve byla fotografie naprosto přesvědčivý důkaz, nezpochybnitelný argument, dneska se dá úplně všechno prostě nafalšovat. Stojíte na holé scéně a digitální kouzelník okolo vás naprosto věrohodně přičaruje moře, strmé horské štíty nebo newyorské mrakodrapy.
Několika kliky dokáže změnit těžce obézní dámu v dívku štíhlou jako proutek. Nebo totální ošklivku v oslnivou krasavici, mladičkou dívenku ve stařenku, zestárlý vrásčitý obličej v portrét postpubertální mladice.
Trochu jako z hororu je i vteřinové kouzlo změny lidských obličejů ve zvířecí hlavy, určitými rysy odpovídající původnímu snímku. A to nemluvím o fingovaných nálezech obřích pětimetrových lidských koster, pětadvacetimetrových anakond, želv větších než stánek hot-dogů, neuvěřitelných pokladech či objevených palácích neznámých civilizací na dně oceánů.
Svět chce být klamán, říká klasik, a tahle digitální technická kouzla to naplňují měrou vrchovatou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
