Hana Hosnedlová: Draci
Když byly děti malé, s podzimem a větrným počasím přicházela k nám tradičně dračí horečka. Pokaždé jsme se pokoušeli doma lopotně vyrobit něco, co by lítalo ve větru.
Takže se každoročně znovu a znovu nakupoval pevný odlehčený papír, špejle, balzové latičky, lepidlo a klubka provázků. A pak se kreslilo, stříhalo, lepilo, stavělo, barvilo, ale také trhalo a vztekalo... Nakonec ale vždycky z toho vzešlo něco, co se dalo nazvat drakem.
Tehdy se ještě nekonaly oficiální drakiády, kterých se dnes s velkým zaujetím účastní i dospěláci. Ani se neprodávali dokonalí igelitoví barevní draci s jistotou jejich funkčnosti.
Ale jednou výtvarný kroužek, který děti navštěvovaly, uspořádal soutěž ve výrobě draků spojenou s jejich pouštěním za městem. Myslím, že mnohým dětem rodiče doma jejich soutěžní dračí stáj nepochybně vylepšovali. Naši kluci si však žádný zásah do svého dílka nepřáli, takže jsme na kopec šli s předtuchou zákonitého krachu.
Stáli jsme stranou soutěžního prostoru a povzbudivě se na kluky usmívali. Děti měly k rozběhu s drakem na provázku určenou dráhu a většině drak skutečně vzlétl. I naši kluci dostali svůj výtvor do vzduchu, ale teď šlo o to, který z těch dračích favoritů vylétne výš a udrží se déle.
A světe, div se, ten náš dráček se třepotavě vnesl do výšky a vesele se klouzal po vzduchových proudech nad našimi hlavami. Domů si kluci nesli diplom a také dobrý pocit, že dosažený úspěch byl skutečně jen a jen jejich zásluha...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
