Hana Hosnedlová: Čeština

22. únor 2021

Asi se budu opakovat, ale musím znovu prohlásit: Miluji češtinu! I se všemi jejími náročnostmi, výjimečnostmi, komplikovanou gramatikou... Žádný jiný jazyk nemá tolik výrazových možností, tolik jemných nuancí, takovou šíři prostředků pro vyjádření pocitů, dojmů, abstraktních vjemů, metaforických zpodobnění. 

A takovou libozvučnost! Když o tom tak přemýšlím, vlastně bych měla děkovat osudu, že jsem dostala do vínku jako rodný jazyk právě češtinu, která mne fascinuje stále víc a víc.

Slovní zásoba českého jazyka čítá minimálně 250 tisíc slov. Alespoň tolik jich je zaneseno v největším českém výkladovém slovníku. Nikdo samozřejmě není schopen obsáhnout je v plné šíři. Ale jsou mistři slova, kteří dovedou svou slovní zásobu využít v jedinečných výrazových sestavách. Při jejich čtení nebo poslechu si říkáte: ano, přesně tak to cítím a vnímám i já, ale nikdy bych tyhle pocity nedokázal obléct do slov tak jako on nebo ona... Je to prostě nádherný a záviděníhodný, ale nezřídka i nedoceňovaný dar.

Na druhou stranu mne mrzí, že je kolem mne spousta lidí, kteří si vystačí s využitím zhruba pár tisícovek slov, navíc stále častěji nahrazovaných cizími, nezřídka komolenými výrazy, že ze scény mizí kdysi běžná a výstižná česká slova, že používaný slovní rejstřík je stále chudší a chudší. Možná je na vině i stále se zrychlující tempo, modernizace ve všech složkách života - možná nutnost ostrouhat výrazovou složku o zbytečná slova - možná doba, která nahrazuje poetičnost a romantiku úsporností a technikou...

Ale pro mne je čeština stále spíš barevnou pestrobarevnou kyticí než strohou šedou klávesnicí... 

Spustit audio