Eva Kadlčáková: Snář

Mně se zase zdávají sny dějové. Celé filmy, koncipované příběhy. Přeskakuji v nich z prostředí do prostředí, z postavy do postavy, dokonce i z ženy do muže a zpátky. Zdají se mi sny plné lásky, sny o setkáních s přáteli a zdají se mi také sny velmi děsivé. Otázkou je, kterých se bát víc…

Před pár lety se mi zdálo o babičce. Z hezkého snu, ve kterém jsme spolu mluvily nevím o čem, mě probudilo šustění křídel. Otevřela jsem oči a na komodě vedle postele seděl ptáček. Seděl a koukal na mě. Začala jsem plašit a nahánět ptáka k otevřenému oknu. Když jsem to později vylíčila mámě, podivila se: „Ptáček? Uprostřed zimy? A kdy to přesně bylo?“ Babička tenkrát, toho lednového odpoledne, kdy jsem se dospávala z ranní, potichoučku umřela. „Doufám, žes babičku nevyhnala nějak brutálně!“ promluvila ke mně důtklivě matka, majíc už v celé záležitosti mimosmyslového loučení jasno. Když se mi tedy později zdálo o pratetě Libuši a náš obývák navštívila sýkorka, měla jsem jasno i já. Zavolala jsem mámě jako první a řekla jen: „Já už to vím…“

Minulý týden se mi ale zdálo něco mnohem morbidnějšího: z večírku si mě odvedl sympatický pán, moc milý člověk, hodný pozornosti ženy. Už jsem se těšila na další láskyplný sen, když tu přede mnou onen muž rozevřel zadní část svého vozu, rozložil sedačky a hrubě se mě otázal, na kterou stranu si chci lehnout, na pravou nebo na levou? Sedačky byly veliké jako široká manželská postel. Byly měkké a hnědé jako hlína, bral mě za ramena a tlačil dolů, do hloubky, do toho… hrobu! Prala jsem se s ním a listí na stromě nad námi zlověstně ševelilo. Hrob pro dva. Potěš pánbu. To mám asi pěkně zaděláno na průšvih, pomyslela jsem si ještě ve snu – často sním o kontrole nad svými sny – a krátce na to jsem se raděj probudila. Ráno jsem poslala mail kamarádce.

„Děsíš mě,“ ozvala se záhy, „najdi si www.provaz.cz!“ Našla jsem si provaz a pochopila, proč se stránky s elektronickými výklady snů tak podivně jmenují: nejlépe uděláte, když si „ho rovnou hodíte“. Z černočerných webových temnot se na mě valily hrozby smrti v rodině, strašlivého neštěstí, násilí v autě, krve a prodělku. Zvedla jsem sluchátko: „Mamí!!!“

A mami šla a vytáhla stařičký snář po babičce jiřičce a z něho mi ocitovala: „Otevřený hrob viděti – velké štěstí míti. Olistěný strom – výhra v lotérii. Tak vidíš, ty bláhová! Mně se zdálo o zubech, to bude kauf!“