Eva Kadlčáková: Nomen Omen – Katky

Jedna paní měla bratra a tomu, když něco poplet‘, řekl neznámý člověk: „Ty jsi ale kuba, ty jsi přece matěj!“ A to on vážně byl! Matěj Kuba. A dělal svému jménu opravdickou čest… Není to jenom klišé. Lidé se skutečně podobají svým jménům. Odpovídají jim a bezděky plní takovou roli, jakou jim přiřkl – dejme tomu – los osudu anebo jenom někdo z rodičů.

Věřím, že jména lidé nedostávají jenom tak, že zvlášť matky mají pro to, které jméno bude dítěti slušet i příslušet, přesnou intuici. Proto je hloupost vyplňovat do formulářů matrik a porodnic nějaká jména předem. Soudnému člověku je jasné, že musíte novorozeně nejprve VIDĚT, abyste mu mohli dát jméno. Jak vypadá, jak se tváří, jak je velké a jaká dělá gesta. Pak se nemůže stát, že obřík ponese jméno Benjamín, že sranďácké dítě nebude Kvido ale třeba Sven a že se nejtlustší holčička ze třídy bude jmenovat stejně jako éterická můza Beatrice.

Pokud je dítě pojmenováno z pouhé rodinné tradice, tak i to ho do značné míry ovlivňuje na celý život: nese si do světa dědictví svých předků. Jejich zásluhy i jejich mindráky.

Zde je malý průvodce mými zkušenostmi s křestními jmény: Mezi nejčastěji užívaná ženská křestní jména patří Kateřina. Kateřina je zdánlivě plachá, bezbranná až bezradná. Má často slabé údy a vypadá to, že se o sebe nebude schopna nikdy sama postarat. Naprostý opak je pravdou! Všechny Kačenky, které znám, v sobě ukrývají nebývalou životní sílu a ta je neomylně vede vpřed.

A tak se nenápadné Káti o sebe nakonec postarají velice dobře: bez větší pozornosti okolí, ale i bez větší námahy dosáhnou poměrně vysokého vzdělání, s převahou rozumu si vyberou životního partnera a i v práci postupují zvolna, ale s jistotou vzhůru. Na vedoucí pozici, které dosáhnou, se pak zpravidla udrží po dlouhá léta. Klamou tělem. Ačkoli vytvářejí dojem, že o sobě pochybují a že bez vaší pomoci nepřežijí, ve skutečnosti jsou si své ceny a schopností velmi dobře vědomy, umějí využívat ženských zbraní a vládnou svému okolí rukou pevnou. Zkrátka z křehkých a cudných Katek se stávají Kateřiny Veliké.

Co se týče vzhledu, rozdělila bych Kateřiny do dvou skupin. Na ty blonďaté, skoro až severské albínky, které mají drobné rysy, jemný půvab a ještě jemnější kučeravé vlasy. Útlé tělo a mizernou vytrvalost. Jak se rozběhnou, hned je píchá po straně. Tenké ruce a nohy za nimi vlají jako za pavoučkem ve větru. Máte tendenci nabízet jim oporu. Ony se ale zakousnou a s tréninkem nepřestanou, dokud nad vámi i nad sebou nevyhrajou.

A pak jsou tu ty černooké a černobrvé, prostě na „Kataríny“, potomci silných a životaschopných Valachů. V jejich případě je krása výrazná a na první pohled patrná. Oči mívají hluboké, řasy dlouhé, vlasy temné a kudrnaté. Světlá pleť a ruměnce ve tvářích i na rtech podtrhují kontrast, temperament a jiskrnost. Popletou vám hlavu, ani nevíte jak. Kataríny mají osobní kouzlo. A kouzla, jak víme, mohou být i nebezpečná. Ale kdo je trochu zkrotí, ty malé divošky z hor, užije si s nimi život zábavný, plný a bohatý. I na překvapení :-)

Spustit audio