Eva Kadlčáková: Letní čas
„Vstávejte, zaspali jsme!“ „Cože? Dyť je čtvrt na sedm.“ „Neni, je o hodinu víc!“ Tak začne zítřejší ráno v nejedné tuzemské domácnosti – vsadíte se?
První pracovní ráno po změně času na letní je totiž mimořádně kruté. A půlka z nás si dopředu nedokáže spočítat, kolik že to tedy vlastně kdy bude hodin a jestli bude míň či víc či co... A uvědomit si, že boubelata k nám přicapkají za stejného rozednění, jako jsou zvyklá, jen už nebude čas zastrčit si jejich drobná tělíčka pod peřinu a v obětí s nimi slastně (rozuměj za neustálých kopanců, šťouchanců, tahání za nos a píchání do očí) dospat.
Ne, že naopak budeme muset vykmitnout, rychle je posadit na nočník, navlíct jim punčocháče, do ruky jim strčit rohlík a vyrazit. Žádné klidné a voňavé ráno, jaké bychom si rádi dopřáli spolu s tvůrci reklamy na instantní kávu. Jen nepříjemná realita Evropské unie (či dříve socialistického bloku a ještě dříve hitlerovského Německa a jeho držav). PROČ?! ZA CO?! Ptám se rok co rok. Marně...
Nejde mi totiž celá ta záležitost na rozum. Že se nějací lidé sešli a řekli si: Tak, a teď odhlasujeme, že všichni budou vstávat dřív. Z jakých pohnutek to udělali? Kvůli energii? Jaké – když ranní směna teď znovu pracuje za tmy? Kvůli těžkému průmyslu? To ještě existuje? Kvůli sobě, že nemůžou v noci spát? A co je na tom tak následováníhodného? Lenin spával čtyři hodiny a podívejte, co z toho vzešlo...
Další okruh nezodpovězených otázek se týká náhrady ukradeného času. Jednoho dne jsme nuceni ubrat si ze spánku hodinu. Ačkoli v následujících dnech si upravíme biorytmus a začneme chodit dříve spát, tu hodinu už nám nikdo nevrátí.
Je dokázáno, že nevyspí-li se člověk tak, jak potřebuje, projeví se to na jeho výkonu zpravidla až o den později. Tedy v háji budeme kvůli nedělnímu škrtu zejména v úterý. Protože ale „budíka v nás“ si nepřeřídíme ze dne na den, nebude se nám chtít v pondělí večer spát a vypravíme se do postele pozdě. Čili mrtví budeme též ve středu. Podobné to bude pravděpodobně i ve čtvrtek a v pátek. Večer si posedíme, v sobotu si trochu přispíme a uvedeme náš organismus v definitivní chaos. Zaštrachaná hodina se s námi povleče ještě pěkně dlouho. Když si konečně zvykneme... nastane podzim. To se nad námi eurobozi slitujou, blahosklonně nám povolí zimní spánek a vrátí nám ztracený čas (a možná i děvčátko Momo).
Já ale tvrdím, že ušlý spánek nám nenahradí nikdo! Jednu noc si sice prodloužíme, avšak efekt reciproce se nedostaví. Každý jsme zvyklý na své penzum spánku a po něm se většinou automaticky probouzíme. Hodinu navíc buďto vůbec nevyužijeme, anebo ji probendíme nadbytečným povalováním a zpitomělými denními sny. Bude nás z toho bolet hlava a za krkem. Úleva žádná.
A teď moje nejdůraznější výtka: umělý a přirozený rok se kdysi dělívaly na dvě stejné poloviny. Od jisté doby ale trvá letní čas celých sedm měsíců a zimní pouhých pět! A rozhodně si nevzpomínám, že by tak výrazný zásah do soukromí se mnou někdo konzultoval. Žádná mediální kampaň nepředcházela, jen se to nenápadně stalo. Mnozí to vůbec nezaznamenali. Možná bych si toho také nevšimla, kdybych si ovšem nepamatovala, že se čas měnil vždy o Václavské pouti. Zatímco teď až na konci října. Připadá mi to jako podraz. Jako sprosťárna. Vrchol troufalosti a ignorace. Jako absolutismus. Nebo ne?
Vraťte nám jediného boha a jděte... do Hajan!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.