Eva Kadlčáková: Je dopráno...

Než k němu ale dojde, pustím sušičku! Sušičku, tu geniální sušičku!, používám od doby, kdy jsem tady shromáždila rady žehlícím ženám. Tehdy dvě z mých kamarádek přísahaly, že sušička žehlení výrazně usnadní a – měly pravdu! Krásně vyfoukané prádlo se pak žehlí téměř samo. TÉMĚŘ. Zásah hospodyňky je nezbytný – avšak zabere asi jen čtvrtinu času a námahy. Úspora lidské energie je neoddiskutovatelná! Navíc: od té doby, co praktikuji se sušičkou, máme doma co na sebe! Všechno dostupné oblečení už neleží nedostupné ve dvou koších – na špinavé prádlo a na to k žehlení. Skvělé výsledky!!! Nicméně: abychom takových úžasných rezultátů dosáhly, musíme plnit sušičku jen z poloviny a materiály do ní třídit. Znamená to, že se nám v prádelně (koupelně, komoře, kuchyni) kupí nejrůznější hromádky mokrého prádla, na něž si musíme pořídit extra lavóry. Je-li naše sušička integrována s pračkou (a ona je!), pak musíme oba procesy střídat a o to více se s velkým prádlem zdržíme. My „ekoložky“, jež plníme své pračky zásadně na sto procent, jsme tak nuceny každou z nich hlídat, po vyprání přebrat a jen polovinu várky do ní vrátit, zapnout sušící program a nad vadnoucím zbytkem cca třicet až padesát minut čekat, až budeme moci obsahy zaměnit. Taková účinná horkovzdušná lázeň v tolika provedeních rozhodně něco stojí. Jen ještě nevím, co. Jaro mi to spočítá: šíleně se děsím doplatku za elektřinu!

Přesto musím konstatovat, že na služby sušičky jsem si velice rychle zvykla. Připadám si jako moderní žena, která má profil na Facebooku, jezdí na in-linech a poslouchá iPod. Žena, která ví, co chce: myčku! „Myčku si nepořizuj,“ radila mi kdysi teta z Ameriky, „je to plýtvání.“ „Blbost,“ oponují prodejní specialisté, „myčky nejnovější generace si vystačí s tak minimálním množstvím vody, že toho samy nejste schopné dosáhnout!“ A my, moderní ženy, které berou hodiny power jógy a tanga, víme, že si své krásné ruce už dál nehodláme máchat ve škopku, že nesnášíme gumové rukavice a naše nalakované nehty že zase nesnášejí Jar. A že představa samočinného mytí těch nekonečných kopic nádobí je natolik lákavá, že nás od ní už nikdo a nic nespasí. Neboť – jak ještě nevíme – budeme si v rámci úspory vody muset pořídit další tři sady nádobí (všechno dostupné nádobí bude od nynějška nedostupné ve dvou koších myčky), nové teflonové pánve (ty staré, které nám vydržely po celá desetiletí, nyní myčka oloupe ani ne za desatero použití), nové smaltované nádobí (smalt se v myčce postupně vysušuje, praská a odlupuje), nové plastové nádobí (protože část se ho zkroutí), nové nerezové nádobí (protože se ukáže, že nebylo úplně nerez), nové skleničky (protože se pozvolna zakalí) a nové měchačky (protože se nám už nebude chtít mýt v ruce vůbec nic). Připočtěme náklady za naprosto neekologické tablety na mytí a – děsme se jara, milé přítelkyně, děsme se jara. Tuším, že bude dopráno…