Eva Kadlčáková: Jaro dívky

Jaro.
Jaro.

Probudilo ji slunce. Bylo ještě brzy, slunce bylo bílé. Ale bylo ho tolik, že už nemohla dospat. Je tady nový den! (1) Chutě vyskočila. Načež se jí zatočila hlava, až si musela dřepnout na podlahu, sklonit hlavu k chodidlům a počkat, než to přejde.

Snídani si odnesla na balkon. Kornflejky s jogurtem a kakao, šumící řeka a voňavý vzduch. Hodila si nohu přes nohu. (2) Nastavila tvář paprskům a posbírala pihy. (3)
V deset, na procházce se psem, si vybavila, že zapomněla zapít prášky! Natrhala rychle pár snítek bezu a pospíchala domů. Byly tam. V přihrádce s písmenem S. (4)
Kosmatice provoněly kuchyň. Smažívala je už babička. Bezové kvítky obalené v těstíčku a připravené na přepuštěném másle. Nenapodobitelná chuť a křupající stonky. Babička jim moc nedala. Jedla jako vrabeček. Od všeho uzobla, jako nějaké děvčátko... Při té vzpomínce se usmála, dožvýkala třetí sousto a šla si vyčistit zuby. (5)

V koupelně si prohlédla své tělo. Je štíhlejší než dřív. Jen by ho měla víc narovnat. Ale kdo by to vydržel?! (6)
Večer jde na koncert, co kdyby si ještě obarvila vlasy? Skvělý nápad! Vytáhla tubu, naučila se mít ji při ruce. (7)
Je tak krásný den! Od řeky fouká svěží vánek, děti se venku smějí, ona má obarvené vlasy, zatočené do ručníku, župan a pleťovou masku. Miluje tuhle odpolední pohodu! Pustí si muziku, trochu se navnadí...

Když konečně procitne, je skoro večer. Propána! Vyskočí, sedne si na bobek, skloní hlavu, počká, vstane, vytáhne zmuchlané vlasy z pod ručníku, rychle je znovu osprchuje, promne a nestíhá víc, než je zprudka vysušit fénem. Ale nevypadají takhle přirozené vždycky nejlíp?(8)
Natáhne džíny, pušapku, tričko, přes rameno přehodí kabelku. Sbalí dvě stovky a zazvoní na kamarádku. „Pojď, holka!“

Jako by si z oka vypadly. Jdou vedle sebe a vlasy jim vlají. Večerní slunce pere do západních stěn domů. „Zbožňuju tohle světlo,“ říkají jedna druhé. Cítí se volně, svěže, mladě. Jejich napjatá kůže se třpytí a voní. (9)

„A já si furt říkám, kdy konečně přídou ty vopravdu mladý kočky,“ zavtipkuje jim na uvítanou Eman. Doprovodí je do sálu. Netrvá dlouho a Vláďa spustí. „Ale že to tam pořád má, co?!“ pokývají naši tři hrdinové a oči jim zvlhnou. Neboť: kdo se kdy nemiloval při Variaci na renesanční téma...?

Dali se do tance. Trsají jako o život. Ústřední postava na sobě cítí pohledy publika. Je ráda, že si kolem pasu zavázala svetr, takhle se nemusí bát, že by si někdo všiml jejího natřásajícího se zadku! Jen, kdyby se jí při pohybu tolik netřásly i ruce!

První vedlejší role zavrávorala. Divila se proč, vždyť kroky nezkazila. „Moc si pila,“ naklonil se k ní Eman a přepadl. Zachytila ho a oba se smáli, až se lámali v pase. (10)
Hudba ztichla, nekonečný potlesk nakonec taky.

Staroušek Vláďa se odbelhal do zákulisí a Eman s první vedlejší si posteskli: „Ale že nás bolej záda, co?“ „Mě ne,“ pochlubila se první, „asi jsem víc tancovala!“ „No, jen jestli jsi jenom neměla víc brufenů,“ odtušil lakonicky Eman a všichni tři sedmdesátiletí kámoši se rozesmáli tak, že se div nepočůrali – i když „div“ tady není úplně jisté. Jisté je jedno, ten kluk a ty dvě holky se prostě narodili o trochu dřív.

Mění to něco? Ne. Totiž jo, pár významů. Vezměme to znova...

(1) Radostný výkřik Je tady nový den! znamená Díky za každé nové ráno!
(2) Hodit si nohu přes nohu: To se vezme noha oběma rukama a vysadí se na tu druhou.
(3) Posbírala pihy – nebo spíš jaterní skvrny?
(4) Přihrádka s písmenem S = Středa, den, kdy se u nás konají seniorské kluby.
(5) Vyčistit si po kosmaticích zuby také znamená jediné: Umělý chrup je prevít!
(6) Víc se narovnat – Ach, ta bolest!
(7) Naučila se mít barvu na vlasy při ruce – Už asi před čtyřiceti lety.
(8) Přirozené vlasy vypadají nejlíp – Pokud nevypadají (nevypadou)...
(9) Napjatá kůže se třpytí a voní: Po liftingu, make-upu a Miss Dior.
(10) Smáli se, až se lámali v pase = Stařecká nerovnováha a ischias...