Eliška Novotná: Věruška
V poválečných dobách mého dětství, v dobách předškolkových, kdy děti byly běžně s maminkami doma, byla mojí jedinou kamarádkou Věruška. Věruška bydlela v našem domě o patro níž. Dávno o sobě nevíme a já se jí marně snažím najít. Že ale osmého října mají Věry svátek, vím po celý život.
To jméno se mi jaksi vytratilo, a tak když jsem teď po přestěhování několikrát při seznamování se se svými vrstevnicemi uslyšela „Ahoj, já jsem Věra“, uvědomila jsem si, že jméno trvá, jen jeho nositelky zestárly.
Nedalo mi to a vyhledala jsem si, že toto slovanské jméno odvozené od víry, viery, zažívalo boom na přelomu 40. a 50. let minulého století (poté, co jeho obliba od vzniku republiky stále stoupala), pak se vyskytovalo méně a méně až od 90. let téměř vymizelo a Věr je teď jenom asi 107 tisíc.
Proč ho dřív rodiče svým holčičkám dávali a teď už ne, nevím, stejně jako nevím, kde se dnes berou všechny ty Terezky a Aničky.
Ale Věry jsou tu stále, jen na Českobudějovicku jich žije na 1 500, asi skoro všechny moje vrstevnice, a tak mnohé dost jistě i osamělé. Posílám jim všem k dnešnímu svátku přání všeho dobrého – a Věrušku mého dětství nepřestávám hledat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
