Eliška Novotná: Vědomostní soutěže

„Vždyť je to přece jasné,“ říkám si u pamětnických otázek, které znevýhodňují mladší účastníky, kteří se tu a tam objeví.

Občas se stane, že pokyvuji nad znalostmi některých uznale hlavou – pane jo, ten je tedy dobrý, ta je teda dobrá!

Vím ale, že musím přetrpět osobní otázky moderátora, které předcházejí těm znalostním – odkud jste přijela, kam byste nás tam pozvala, co děláte. I když odpovědi seniorů na tu poslední „už nedělám nic,“ „jsem rentiér,“ mě vždycky zarazí.

Co ale bytostně nesnáším, vždy a za všech okolností, je otázka „jaké máte koníčky?“ Protože všichni, opravdu všichni až na vzácné výjimky, jich mají spoustu, až ten výčet musí moderátor či moderátorky utnout.

Nesnáším to, protože těm lidem u pultíků prostě nevěřím.A nechápu, že to prý diváky zajímá, když všichni stále dokola říkají skoro totéž. A jak může být koníčkem partnerka nebo spaní??

A tak když jeden mladý muž bezděčně svojí odpovědí, že jeho koníčkem je život sám, zaskočil překvapeného moderátora, ulevilo se mi. Jsou ještě tací, co ani před kamerou neztrácejí smysl pro humor.