Eliška Novotná: Sirény
Každou první středu v měsíci se v poledne spouští sirény. Jsme na to zvyklí, víme, že se jedná o jejich zkoušku a nemáme tu chvilku spojenou s žádným nebezpečím.
Prostě jen takové ujištění „jsme připraveni, kdyby něco“, ale „co“ se nás jaksi netýká. Také jsme s pochopením respektovali, že sirény na nějakou dobu zmlkly, aby neděsily ty, kteří k nám uprchli z války a jejichž „to“ bylo živé a strašné.
Jenomže: jak se tak teď pohybuji ve městě svého dětství, dostaly pro mne sirény ještě jeden význam. Význam neměnnosti.
Když se jednu tu nedávnou středu rozhoukaly a já byla zrovna blízko domu, kde bydlívala moje babička, pohlédla jsem bezděčně vzhůru, protože na střeše bývala siréna, co pamatuji. A ona je tam pořád!
Potěšilo mě to, jako všechno, co si zachovává funkčnost dlouhá léta, v tomto případě dokonce desetiletí – i když se do facebookové skupiny fanoušků „přátelé zkoušky sirén“ (ano, taková opravdu existuje!) asi nepřidám!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
