Eliška Novotná: Přítel

Facebook (ilustrační foto)
Facebook (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Zase mě někdo požádal o přátelství, a to hned po ránu. Na Facebooku, samozřejmě. Dívám se, o koho jde, a vidím, že toho člověka vůbec neznám. Máme prý dva společné přátele.

Už jsem z těch neznámých přátel neznámých přátel dočista zmatená. Pojmy, které pro mne měly celý život určitý význam, jsou teď používány k označení něčeho jiného.

„Já už ti někdy tomu světu vůbec nerozumím“, řekla mi nedávno při setkání po mnoha letech jedna známá. To je ono, uvědomuji si, vždycky jsme rozlišovali známé, kamarády a přátele, a bylo to podle míry důvěrnosti našeho vztahu.

Se známými jsme se zdravili, případně s nimi prohodili několik zdvořilostních slov. Za určitých okolností jsme si s nimi třeba i tykali, ale vlastně jsme o sobě navzájem nic nevěděli. Takových známých bylo hodně.

Pak jsme měli dost kamarádů. S těmi jsme trávili určitý čas, prožívali s nimi stejné situace a sdíleli s nimi stejné vzpomínky a někdy i představy o tom, co nás potká. S kamarády jsme si hodně povídali, často o běžných praktických záležitostech, někdy jen tak.

A někteří z nás měli to štěstí, že měli i přátele – jednoho, dva. S těmi jsme si povídali o tom podstatném. Co nebo kdo nás trápí a co nebo kdo nás činí šťastnými, po čem toužíme a co pro nás má smysl. S přáteli jsme si ale vůbec nemuseli povídat, bylo nám s nimi dobře, i když jsme mlčeli.

„Před dvěma lety jsem měl na Facebooku na 300 přátel“, vyprávěl mi jeden mladý muž „ale pak jsem zjistil, že mě ten přítel na ulici ani neodpoví na pozdrav, tak jsem to zredukoval na 60“.

Eva Kadlčáková: Mažu si tě z přátel

Facebook Messenger

„Mažu si tě z přátel!“ zakřičela za jedním ze svých vrstevníků asi dvanáctiletá dívenka. Usmála jsem se. Coby náhodnému svědku mi připadala jako esence dítěte, v tom nanejvýš dětinském jednání.

Virtuální sociální sítě nás matou. Sociální výzkumy zjišťují, že většina lidí má tolik přátel, že na jejich spočítání stačí prsty jedné ruky. A já zase vím, že se jimi nehonosíme, protože si zázraku přátelství považujeme a nikomu jinému do něho nic není.

A co vy, vaše děti a děti těch dětí – koukáte celé dny na monitor a chatujete se stovkami svých „přátel nebo se těšíte na zítřejší procházku s kamarádem nebo přítelem?

Spustit audio
autor: Český rozhlas České Budějovice|zdroj: Český rozhlas

Související