Eva Kadlčáková: Mažu si tě z přátel
„Mažu si tě z přátel!“ zakřičela za jedním ze svých vrstevníků asi dvanáctiletá dívenka. Usmála jsem se. Coby náhodnému svědku mi připadala jako esence dítěte, v tom nanejvýš dětinském jednání.
Eliška Novotná: Přítel
29. duben 2019
Zase mě někdo požádal o přátelství, a to hned po ránu. Na Facebooku, samozřejmě. Dívám se, o koho jde, a vidím, že toho člověka vůbec neznám. Máme prý dva společné přátele.
Už jsem z těch neznámých přátel neznámých přátel dočista zmatená. Pojmy, které pro mne měly celý život určitý význam, jsou teď používány k označení něčeho jiného.
„Já už ti někdy tomu světu vůbec nerozumím“, řekla mi nedávno při setkání po mnoha letech jedna známá. To je ono, uvědomuji si, vždycky jsme rozlišovali známé, kamarády a přátele, a bylo to podle míry důvěrnosti našeho vztahu.
Se známými jsme se zdravili, případně s nimi prohodili několik zdvořilostních slov. Za určitých okolností jsme si s nimi třeba i tykali, ale vlastně jsme o sobě navzájem nic nevěděli. Takových známých bylo hodně.
Pak jsme měli dost kamarádů. S těmi jsme trávili určitý čas, prožívali s nimi stejné situace a sdíleli s nimi stejné vzpomínky a někdy i představy o tom, co nás potká. S kamarády jsme si hodně povídali, často o běžných praktických záležitostech, někdy jen tak.
A někteří z nás měli to štěstí, že měli i přátele – jednoho, dva. S těmi jsme si povídali o tom podstatném. Co nebo kdo nás trápí a co nebo kdo nás činí šťastnými, po čem toužíme a co pro nás má smysl. S přáteli jsme si ale vůbec nemuseli povídat, bylo nám s nimi dobře, i když jsme mlčeli.
„Před dvěma lety jsem měl na Facebooku na 300 přátel“, vyprávěl mi jeden mladý muž „ale pak jsem zjistil, že mě ten přítel na ulici ani neodpoví na pozdrav, tak jsem to zredukoval na 60“.
Virtuální sociální sítě nás matou. Sociální výzkumy zjišťují, že většina lidí má tolik přátel, že na jejich spočítání stačí prsty jedné ruky. A já zase vím, že se jimi nehonosíme, protože si zázraku přátelství považujeme a nikomu jinému do něho nic není.
A co vy, vaše děti a děti těch dětí – koukáte celé dny na monitor a chatujete se stovkami svých „přátel“ nebo se těšíte na zítřejší procházku s kamarádem nebo přítelem?
Související
-
Díky jedné fotografii na Facebooku dostal unikátní možnost zachytit pralesy Šumavy
Rok 2018 je pro Národní park Šumava rokem pralesů. Připomíná 160. výročí ochrany Boubínského pralesa a vznikla kniha Pralesy Šumavy. Autory jsou Jan Dvořák a Tomáš Čamra.
-
Cesta za láskou na internetové seznamce může skončit i exekucí
S příchodem jara se množí online pozvánky k seznámení. Mnohé internetové seznamky nabízí měsíc služeb zdarma nebo za snížený poplatek. Nakonec vás to ale může přijí...
-
Žena na tahu přináší humorné fejetony i střípky ze sociálních sítí
Odpovědi na otázky o smyslu mateřství, vesmíru a tak vůbec slibuje kniha Žena na tahu. Napsala ji blogerka Zuzana Hubeňáková a zaujala i autorku pořadu Dámská jízda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
