Dobrovolník našel v domově pro seniory i životního přítele. Za dlouholetou práci pro charitu dostal cenu
Dlouholetý člen Dobrovolnického centra Diecézní charity České Budějovice Vladislav Štrejn je jedním z devíti lidí, kteří získali Cenu Charity za rok 2022. Převzal ji v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, což vnímá velice symbolicky. „To místo mě moc potěšilo. Řekl jsem si: Ano, budeš v katedrále, která je ověnčená českou historií, je to symbol české státnosti. Tenhle pocit ve mně silně zazněl,“ říká.
Ocenění se uděluje od roku 2008 jako uznání a poděkování za obětavou činnost pracovníků, dobrovolníků i podporovatelů charity. Vladislav Štrejn ho získal za svou patnáctiletou práci pro dobrovolnické centrum.
Ocenění ho podle jeho slov nakoplo. „Byl jsem z toho na větvi. Byla tam radost i hrdost. Uvědomoval jsem si, že je to ocenění všem dobrovolníkům, kteří poskytují tyto služby přes Diecézní charitu,“ popisuje.
Do Prahy na předávání ho doprovodila manželka, která ho k charitě přivedla. „Když vznikalo dobrovolnické centrum, konal se na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích sraz zájemců. Sešlo se nás tehdy asi třicet, dávaly se dohromady podmínky, za kterých budeme pracovat,“ vzpomíná.
„S manželkou jsme následně začali chodit do Centra sociálních služeb Staroměstská, kde jsme dostali první klienty. Pamatuji si, že tam byla i stoletá paní Dvořáková. Dialogy se seniory vedla zpočátku má žena, já jsem byl součástí toho koloritu, případně jsem odpovídal na nějaké dotazy. Po dvou letech už jsem začal k seniorům chodit sám. Žena mi vytipovala klienty, kteří byli více osamělí, nebo měli zájmy, které jsem dokázal vyplnit,“ líčí.
Čtěte také
Vladislav Štrejn patří do skupiny Paleta života, která se zaměřuje na docházení za seniory. „Já sám osobně jsem od seniorů čerpal hodně moudrosti, když vzpomínali na svůj život, na mládí, jaké to bývalo. Bylo to velice obohacující,“ říká.
K některým seniorům si vytvořil silný vztah. Dokonce navázal životní přátelství. „Byl to pán, ke kterému jsem chodil naposledy. Měl určitou zdravotní indispozici, ale byl velice otevřený, upřímný, přátelský a spontánní. Letos v lednu ve svých 84 letech zemřel a mě to úplně vykolejilo. Byla to tak silná věc, že jsem dobrovolnictví, zatím, přerušil,“ prozrazuje.
„Znali jsme se nějakých pět let. On nemohl mluvit a vyjadřovat myšlenky, ale kdykoli jsem za ním přišel, tak mě upřímně vítal, celý se rozzářil, za všechno děkoval. Řekl jsem si, že život je veliký dar, kterého bychom si měli vážit, který bychom měli používat, měli bychom být ohleduplní k sobě i ostatním a měli bychom si něco z toho života odnést… lásku, moudrost. A tohle ten můj klient vyzařoval, byť nemluvil rozvitými větami. Byl jsem z toho úplně paf, hodně mi to dalo a hodně mě to posunulo,“ dodává.
Celý rozhovor s dobrovolníkem Vladislavem Štrejnem, který za svou práci pro charitu dostal cenu, si poslechněte online.
Související
-
Bezdomovci uklízejí Budějovice a dostávají za to poukázky na jídlo. Baví je to, říká ředitel charity
Bezdomovectví, ať už se mu říkalo tuláctví, žebráctví nebo příživnictví, tu bylo vždycky. Na světě žije až 150 milionů lidí bez střechy nad hlavou, v Česku asi 70 tisíc.
-
Patroni pomáhají na cestě z dětského domova k samostatnosti. Hledají další dobrovolníky
Otevřená srdce i otevřenou mysl mají členové Ligy otevřených mužů. Scházejí se, pracují na sobě a také pomáhají klukům, kteří jsou teprve na startu své dospělé éry.
-
Vzala bych si ji i do postele. Fenka Bonnie je v třeboňském domově seniorů vždy vítanou návštěvou
Fenka australského ovčáka Bonnie dochází s paničkou Klárou Pumprovou každé dva týdny do třeboňského domova pro seniory, aby svojí veselou a milou povahou potěšila klienty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka