Do Borotína jezdili pro zákusky lidé až z Prahy. Po třech letech ale vyhlášená cukrárna končí

„Do Borotína jsem se dostal před pěti lety díky svému původnímu řemeslu. Přišel jsem sem za svou poslední kamenickou prací, podílel jsem se na renovaci podlahy ovčína v barokním dvoře,“ vzpomíná Petr Cop.

Po ukončení kariéry kameníka se rekvalifikoval na cukráře. Zpočátku vyráběl dorty a zákusky přímo v barokním dvoře, pak si od obce pronajal bývalý hostinec Pod Kaštanem. „Bylo to obrovské nadšení, ale na druhé straně také velká neznalost. Netušil jsem, že cukrářské řemeslo je tak těžké a náročné,“ přiznává.

Čtěte také

Přes 2,5 tuny ovčí vlny ročně zpracuje tkalcovna ve Strmilově. Jako jedna z mála ji odebírá výhradně od českých chovatelů

Petr Cop si ale šel za svým a bývalý hostinec proměnil v kavárnu s cukrářskou výrobou. „Učil jsem se. Nápad byl takový, že postavíme výrobky na surovinách, že nebudeme nic šidit, nastavovat, prodlužovat trvanlivost. Opravdu jsme si dali práci s výběrem mouky, smetany, másla, naučili jsme se péct. Myslím, že ctíme řemeslo a držíme vysoko laťku po celé tři roky,“ říká.

Borotínská cukrárna se stala vyhlášenou značkou. Přesto končí. Důvody jsou podle Petra Copa ryze osobní i ekonomické. A roli hrají i zvyšující se ceny energií. „To, že se zvedají vstupy na všech stranách, každý ví. Vyzkoušeli jsme si, že když opravdu držíte laťku vysoko, můžete mít vysoko i cenu, prostě zákazník jde na jistotu a za kvalitu zaplatí. A já jsem rád, že jsme nepodlehli tlaku jít někdy jednodušší cestou,“ dodává.

Petr Cop sice s podnikáním na venkově končí, ekonomicky to podle něj přestalo dávat smysl, ale cukrařině se bude dál věnovat. Řemeslo bude předávat jako učitel odborného výcviku na jedné pražské škole pro sluchově postižené děti.