Děti, které hrají na hudební nástroj, bývají chytřejší, říká s lehkou nadsázkou kytaristka a učitelka

Taťána Klánská vyrostla ve významné hudební rodině, a tak byla její cesta k hudební kariéře přímá. Jako malá ale začínala na housle. Ke kytaře se dostala až coby teenager, když se doprovázela k písničkám. V den, kdy zjistila, že se na ni dá hrát i klasická hudba, odložila housle a u kytary zůstala.

Začínat s kytarou v deseti, dvanácti letech bylo dřív běžné, dnes už je to podle Taťány Klánské přežitek. „Vezměte si, že na housle a na klavír začínají některé děti už ve čtyřech letech. Já sama jsem měla nejmladšího žáčka pětiletého a tomu, abychom začínali s kytarou v předškolním věku, se vůbec nebráním. Dnes už totiž máme malé kytary,“ říká.

Taťána Klánská a Karolína Vobořilová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Dětské verze kytar se obdobně jako u houslí dělí na čtvrtky, ty vypadají jako ukulele, a půlky, na těch děti podle Taťány Klánské začínají nejčastěji. Potom přecházejí na tříčtvrteční kytary, sedmiosminové a nakonec celé. „I když některé děti začínají rovnou s většími kytarami, jiné hrají dlouho na malou. Je to individuální, takže je důležité vybrat správnou velikost,“ dodává metodička.

V nejmladším kytarovém věku považuje za hlavní seznámení s hudbou, hru hrou. „Dítě by při hezkém zacházení mělo získat pěkný vztah k hudbě, nástroji i pedagogovi. Malé děti často chodí do hudebky právě kvůli svému učiteli, protože se na něj těší. Málokterý prcek je tak nadšený, aby chodil do hudební školy jenom kvůli nástroji,“ popisuje své zkušenosti Taťána Klánská.

Karolína Vobořilová, představitelka mladé kytarové generace, začínala hrát rovnou na kytaru. „Moje maminka mě přihlásila do hudebky s představou, že se naučím hrát Okoř a Stánky. Postupem času se to ale trochu zvrtlo, takže jsem vystudovala ještě konzervatoř a Vysokou školu múzických umení v Bratislavě,“ usmívá se.

Dítě, které začne s výukou na hudební nástroj včas, se podle ní naučí pravidelně cvičit, rozvíjí svou motoriku a propojuje mozkové hemisféry. „Říká se, že děti, které hrají na nějaký hudební nástroj, bývají chytřejší. To je s nadsázkou řečeno, ale je dokázáno, že hra na nástroj posiluje mozek,“ doplňuje.

Čtěte také

S paličkami z Pošumaví hrají bubeníci po celém světě. Vojtěch Pelíšek objednávky přijímal už jako malý kluk

Taťána Klánská zase vyzdvihuje duševní rozvoj dítěte. „Je ideální, když dítě ještě před nástupem do první třídy začne navštěvovat předškolní hudební výchovu v hudebce. Pak nastoupí do školy, zároveň se začne učit na nástroj a ono se mu to spojí – chodím do školy a chodím do hudebky. Hudbu bude v těch pěti, šesti letech vnímat jinak. Básnicky řečeno, hudba se stane jeho dalším mateřským jazykem,“ vysvětluje.

Další pozitivum hry na kytaru už od útlého věku vidí Karolína Vobořilová v tom, že mladí kytaristé pak mají větší šanci uspět v konkurenci ostatních hráčů. „Děti, které hrají na kytaru odmalička, mají větší šanci obstát v kytarových soutěžích, jestliže se jich chtějí účastnit, protože ty jsou nastavené podle věku, nikoli podle hráčské úrovně,“ dodává.

„Nejde ale o to, abychom z každého malého kytaristy vychovali profesionálního umělce,“ připojuje Taťána Klánská, „ty děti by měly hrát dobře, ale taky pro radost. A začnou-li jako malé a vydrží-li jim to třeba po celou základní školu, tak jim vždycky do duše zasejeme něco navíc. Ovlivníme jejich vnímání krásného, nehmatatelného, co může duši velmi obohatit a člověka formovat a měnit,“ uzavírá poeticky.

Celý rozhovor s Karolínou Vobořilovou a Taťánou Klánskou o pěstování lásky ke kytaře i hudbě jako takové, ale také o programu letošního Jihočeského kytarového festivalu, který začne ve čtvrtek 5. října v Nových Hradech, si poslechněte online.