Chodíme od chalupy k chalupě, mluvíme s lidmi a získáváme vzpomínky a dokumenty a tak rekonstruujeme historii jednotlivých stavení a osadníků v obci. I tohle dělají kronikáři

Habří a Vidov, dvě vesnice na Českobudějovicku zaujímají místo tohoto dílu Jihočeských kronik. Milenu Nohynkovou, kronikářku Habří, zaujalo, že při sčítání obyvatel v roce 1869 jich v obci žilo 301 a k poslednímu prosinci 2019 bylo haberských 106. Roky předtím počty obyvatel klesaly k devadesáti i k osmdesáti.  A vidovský kronikář Petr Lexa zas žasne nad pestrostí a vrstevnatostí minulosti, která utvářela jeho malou obec.

Kronikářka Habří Milena Nohynková bydlela v místním pivovaru

Milena Nohynková, kronikářka obce Habří na Českobudějovicku|foto:Petr Kronika,Český rozhlas

„Haberský pivovar původně patřil vyšebrodskému klášteru,“ říká, zatímco listuje v sešitě po svém otci. „Dne 3. března roku 1625 dopustil se účetní z plavnického pivovaru ve spolku třinácti osob ve Střížově velikých krádeží a nejen toto, ale i jiné vesnice přinutil pivo bráti. Tím způsobem chtěli klášterní pivovar v Habří zničiti,“ čte Milena Nohynková z otcových výpisků a dodává:

„Dne 30. září 1888 odstěhoval se zdejší sládek Jan Štěpánský do Chvalšin a pivovar zdejší byl za skladiště piva budějovickým pravovárečníkům. Skladníkem a hostinským byl zde jmenován od těchže společník pan Adolf Edelbauer. Tím zanikla chvalná pověst zdejšího pivovaru docela. Dne 10. června 1892 zemřel pan Adolf Edelbauer, skladník piva budějovických pravovárečníků a v pivováře zdejším.“

K poznámkám svého otce, po kterém Milena Nohynková kroniku převzala, vysvětluje:

„Můj táta si ručně psal koncepty do sešitů a pak je přepisoval do knihy. Já mám vše v počítači, ale dál budu přepisovat záznamy také perem do pamětní knihy, protože to je tradice a myslím si, že to tady ke kronice patří psát ji ručně.“ Fotografie břidlicové tabulky s kamínkem připomíná někdejší docházení dětí z Vidova do školy kilometry daleko.

Kronikář odkrývá stopy bohatství

Petr Lexa, spoluautor zvláštní kroniky Vidova na Českobudějovicku|foto:Petr Kronika,Český rozhlas

Petr Lexa z Vidova vypráví, že poté co byla nařízena povinná školní docházka, nejprve vidovské děti chodily do školy do Českých Budějovic na Staroměstskou ulici za Perlu, do roku 1788. Pak přes kopec do nově zřízené školy v Nedabyle. A později docházely do Roudného.

Ke snímku břidlicové tabulky s kamínkem Petr Lexa doplňuje, že děti ještě nosívaly rozkládací dřevěný penál, a podotkne: „Tu fotografii mám od mlynářské rodiny Šmídů. Zřejmě jde o rodinnou památku.“

Minulá staletí zanechala v malé vsi vidovský mlýn, tvrz, středověké stříbrné doly na kopci, které leží v nejjižnější části Rudolfovské pánve.

„Ještě za druhé světové války se pokusili těžbu obnovit, což nevyšlo,“ říká Petr Lexa a výčet, který rozšiřuje o vápenku, pivovar, hostince, nezbytnou kovárnu na návsi…, završuje slovy: „Po řece Malši se přes nás plavilo dřevo z Novohradských hor do Budějovic."

Hledání v historii se Petr Lexa věnuje spolu se svou přítelkyní Monikou Waldovou. Pro vidovskou kroniku se snažili zmapovat chalupy a usedlosti ve vsi a jejich obyvatele. Zjistili, že nejstarší chalupy byly číslo jedna a číslo dvě. Číslo dvě už neexistuje, ale chalupa číslo jedna je pořád na svém místě, i když opravená a modernizovaná, avšak stará část ještě stojí. „V této chalupě od 1. poloviny 16. století až doposud žije rodina Broučků. Pan Josef Brouček starší psal svou vlastní kroniku, kterou si v rodině předávají dodnes,“ doplňuje kronikář.

Petr Lexa nemůže nezmínit ze současnosti Vidova, že nejslavnější rodačkou je operní pěvkyně Jana Šrejma Kačírková, držitelka cen Thálie.