Cestu k receptům Miloše Štěpničky si našly i herecké celebrity
Miloš Štěpnička o sobě rád se smíchem říká, že jeho životní osudy formovala vždycky nějaká zajímavá náhoda.
Rodák z Telče šel na třeboňské rybářské učiliště a jako druhý syn z nepříliš majetné rodiny neměl šanci jít studovat na střední rybářskou školu. Dokázal to a už ve Vodňanech. Zůstal, protože tu potkal manželku Libuši.
A když nesehnal místo u rybářů, stal se vychovatelem na zemědělském učilišti. Tvrdí, že kvůli své další lásce – dobrému jídlu, se vyučil i kuchařem.
Život mu ale zásadně změnilo v roce 1988 setkání s autorem televizního receptáře Přemkem Podlahou. Pak byl mnohokrát hostem v jeho pořadu.
I díky obrovskému zájmu o recepty z ryb, které před kamerami připravoval, se rozhodl přebudovat obývák v rodinném domku ve Vodňanech a změnit ho na krámek s rybími specialitami. Cestu k němu si pak našla i řada hereckých celebrit.
Rybu tu ochutnala dokonce i Jana Brejchová, která prý ji vždycky předtím zásadně odmítala.
Související
-
Špetka prevence je lepší než kilo léčby, říká farmaceutka, která lékárnu změnila na Přírodní apatyku
Ivana Haldová tvrdí, že lidé se často snaží přenést zodpovědnost za své zdraví na lékaře. Ze zkušeností ale dobře ví, že tělu víc prospějí bylinky a přírodní prostředky.
-
Zúčastnil se 14 mistrovství světa v muškaření, vydává ale také režimem zapovězené knihy
Sportovní rybář, nakladatel, parazitolog. Zdánlivě nesourodé oblasti spojuje ve svém životě Karel Křivanec, který byl také vedoucím české reprezentace v muškaření.
-
Milan Koželuh zná Novohradské hory jako nikdo jiný, jednomu místu se ale vyhýbá
„Přišli jsme do Stříbrných Hutí přesně v den, kdy zezlátlo listí na stromech a začalo opadávat,“ vzpomíná Milan Koželuh na jedno podzimní odpoledne v Novohradských horách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.