SERIÁL

1) Brambory doprovázejí člověka už tisíce let. Dokazují to malby na staré keramice

Pavel Chlouba se vydává do Peru a Bolívie pátrat po historii brambor. Co ho tam čeká?
Předchozí díl
Následující díl

Bramborový je letošní podzim s Českým rozhlasem České Budějovice. Zahradník Pavel Chlouba, kterého znáte z pořadu Zelené světy, totiž vyrazil na dalekou cestu do Peru a Bolívie pátrat po historii brambor. Zajímavosti ze své cesty bude zprostředkovávat přímo z jižní Ameriky.

Kdo si vyjde na nákup brambor do typické české prodejny potravin, je už obvykle dobře poučený o tom, že u brambor existují nějaké varné typy rozdělené do skupin A, B, C a trochu méně známé D. Také víme, že brambory se podle doby dozrávání dělí na rané a pozdní a že jsou ještě nějaké odrůdy dozrávající uprostřed sběrové sezóny.

I v našich podmínkách platí, že brambory nelze hodnotit jenom podle těchto kritérií. Některé jsou vhodné pro přípravu příloh, jako je bramborový salát nebo kaše, jiné pro výrobu hranolků či bramborových lupínků. Pro získávání škrobu se používají zase jiné odrůdy, které se ovšem nehodí k běžnému jídlu.

Mohl bych vyprávět úsměvný příběh, jak jsme na bramborové brigádě s nadšením pekli brambory na ohníčku, abychom trochu doplnili energii ztracenou na bramborovém poli neustálým ohýbáním a narovnáváním. Zjednodušeně řečeno, ty brambory byly moc hezké, ale chutné nebyly ani trochu – byly samý škrob.

Vyznat se v bramborách alespoň trošku, není vůbec jednoduché. A vyznat se v nich pořádně, to je program na celý život.

Trochu podobné je to i s jejich historií. Poslední stovky let jsou dějiny této hlíznaté rostliny zaznamenány snad poměrně přesně, těžší je ovšem mapovat období před příchodem španělských dobyvatelů na území dnešní jižní Ameriky.

O tom, že se zde brambory pěstovaly dávno předtím, nejsou žádné pochyby. U jiných rostlin, jako je třeba obilí či kukuřice, to měli archeologové poměrně snadné. Občas se někde uchovala pradávná semínka a podle nich bylo možné odhadnout dobu, kdy se tyto rostliny pěstovaly.

Zdá se, že původní obyvatelé dnešní jižní Ameriky pěstovali brambory podobně jako dnes, tedy z hlízek, ne ze semínek. Zatímco semínka by mohla za určitých okolností vydržet v přijatelném stavu, hlízy tento potenciál nemají.

Původní druhy brambory byly nejedlé

Jediným vodítkem k pátrání jsou staré nástěnné malby a umělecké předměty s motivem brambor. Zachovaly se velmi staré keramické předměty, na kterých byly znázorněny. Podle toho se usuzuje, že je lidé využívali už v období před osmi tisíci lety.

Některé vědecké hypotézy jsou ještě odvážnější a tvrdí, že brambory doprovázejí člověka na jeho pouti už asi deset tisíc let. Je to už dost dlouhá doba na to, aby se z původních, ale ne vždy jedlých, brambor podařilo získat odrůdy vhodné pro obživu.

První vanilka prý vyrostla z krve pronásledovaných milenců

Vanilkové plody

Dobrý vanilkový rohlíček v adventním čase není žádný hřích. Dát si ho ale dnes můžeme jen díky souhře mnoha okolností a náhod. To zjistil zahradník Pavel Chlouba při svém Putování za vanilkou, které sledujete s Českým rozhlasem České Budějovice.

Původních druhů existuje hodně, podle různých vědeckých pohledů je jich 100 až 200. Ačkoliv jsou samy o sobě nejedlé, považují se za mimořádně cenné. V jejich útrobách se totiž ukrývají pradávné geny, které rostlinám propůjčují odolnost, vitalitu a tolik cennou rozmanitost. Pro dnešní šlechtitele mají tyto staré geny cenu zlata, ne-li větší.  

O tom, jak jsou brambory rozmanité, bude snad ještě dost příležitostí se přesvědčit při mé cestě do Peru a Bolívie, pravlasti všech brambor.

Zatím nabízím jenom pár obrázků jako ochutnávku toho, co bude následovat. Tento text vznikl těsně před mou cestou. Autorkou fotografií je paní Vilma Kollmanová, které touto cestou moc děkuji za poskytnutí snímků a souhlas s jejich publikováním.

Příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba.

Související