První vanilka prý vyrostla z krve pronásledovaných milenců

1. prosinec 2016

Dobrý vanilkový rohlíček v adventním čase není žádný hřích. Dát si ho ale dnes můžeme jen díky souhře mnoha okolností a náhod. To zjistil zahradník Pavel Chlouba při svém Putování za vanilkou, které sledujete s Českým rozhlasem České Budějovice.

Když v roce 1492 Kolumbovy lodě Niňa, Pinta a Santa Maria připluly ke břehům nově objevené země, vůni vanilky v Evropě neznal ještě vůbec nikdo. Ani nemohl, protože tato tajemná rostlina se zatím ukrývala v zastíněném podrostu pralesa, kdesi na území dnešního Mexika.

Znali ji patrně jenom Totonacové, místní domorodci, kteří si střežili její tajemství. Dělali dobře - a v úctě ke svým tradicím. Protože nevíme, od kdy přesně tito lidé vanilku používali, vezmeme zavděk legendou, která má alespoň v něčem celkem jasno. Vypravuje starý milostný příběh o dceři indiánského náčelníka a prostého kluka. Jejich lásce nebylo přáno, tak oba utekli od svého kmene ještě hlouběji do pralesa. Tam byli dostiženi a na místě zabiti. Z jejich krve měla vyrůst první vanilka…

Od Totonaců se vanilky zmocnili Aztékové, od Aztéků Španělé a někdy kolem roku 1520 ji španělský dobyvatel Cortéz dovezl do Evropy na královský dvůr. V podpalubí nemohly chybět ani pytle plné kakaa, které mělo na rozvoj vanilky podstatný dopad.

Kakao a vanilka se totiž používaly spolu - kakao jako nápoj a vanilka výhradně jako koření k němu. Obě suroviny byly ale vzácné a také velmi drahé, užívat si je mohli jenom ti nejbohatší z nejbohatších.

Vanilka v přirozeném prostředí

S jiným pohledem na vanilku přišel Angličan Hugh Morgan, osobní lékárník britské královny Alžběty I. Napadlo ho totiž, že je škoda vanilku používat jenom společně s kakaem. Toto poznání mělo na popularitu vanilky jasný vliv. Poptávka po ní rostla, stejně tak i její cena. Španělé, kteří kolonizovali Mexiko, pochopili, že v nenápadných hnědých plodech se ukrývá velké bohatství. Postarali se tedy o to, aby vanilkové rostliny nikdo ze země nevyvážel.

Ke konci 18. století se ale Francouzům povedlo získat mladé rostliny vanilek. Odvezli je na své území, zejména na ostrovy Reunion a Madagaskar. Rostliny tu skvěle rostly, začaly krásně kvést, ale plody se neobjevovaly. Příčinou nezdaru bylo, že zde chyběl opylovač, který žije pouze v Mexiku.

Radost vystřídal smutek, ale ten byl po čase opět nahrazen radostí. A radost to byla obrovská. Mohl za ni černošský klučina, původně otrok mauricijského původu. Ten u svého pána na Reunionu vymyslel geniální metodu opylování vanilky, která funguje dodnes. Za odměnu byl propuštěn z otroctví a dostal nové jméno Edmond Albius. Jméno Albius bylo vzhledem k jeho černé pleti považováno za velkou poctu a společenskou prestiž.

Tato událost změnila svět, alespoň ten vanilkový. Došlo k rozvoji pěstování vanilky i mimo dnešní Mexiko. Mauricius, Madagaskar, Reunion a k tomu ještě Indonésie - to jsou země, které spolu tvoří absolutní většinu světové produkce vanilkových plodů.

I díky tomu můžeme péct, smažit i vařit s opravdovou vanilkou. Přináší to pocit radosti a zážitky z vanilkové vůně. Ale o tom asi při pečení vánočního cukroví u vás doma víte nejvíc vy sami.

Z Reunionu všechny příznivce Českého rozhlasu České Budějovice zdraví a příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio