Cesta Pavla Chlouby ke kořenům brambor

Návštěva peruánského tržiště je zážitkem, ale po Pavlu Chloubovi tu hodili nahnilý brambor

Do Peru se teď můžete přenést díky Českému rozhlasu. Zahradník Pavel Chlouba, kterého znáte z magazínu Zelené světy, se tam totiž vypravil a posluchačům zprostředkovává své zážitky.

Vždy, když se dostanu do nějakých cizích krajů, vyhledávám s radostí dvě věci – botanickou zahradu a tržiště. V peruánském Carhuazu, kde se momentálně nacházíme, botanická zahrada není, ale to vůbec nevadí mým snům, protože opravdová botanická sbírka je všude kolem.

S trhem je to úplně jiné. V uličkách města se prodává denně a dvakrát za týden se koná velký trh. Zaplní se celé centrum a vznikne zde opravdové mraveniště lidí a stánků. Přijedou lidé z hor i blízkého venkova, aby prodali, co jim přebývá, a nakoupili, co jim schází.

Zaplněné jsou i vzdálenější uličky, tam parkují jakési minidodávky, které naplněny po střechu a často i nad ní (skoro doslovně) pak odvážejí lidi zpátky na venkov. Malí venkované se do aut umí naskládat. Do osmimístné dodávky se jich někdy vejde patnáct a ještě si dají klidně i zmrzlinu, neboť veškeré nákupy dají na střechu.

Samotný trh v Carhuazu je zážitek. A to jak kvůli zboží, tak kvůli lidem. Místní domorodci patří mezi původní obyvatele Peru a mají typické indiánské rysy. Jejich postavy jsou nižšího vzrůstu než u nás, zejména ženy působí velmi malým dojmem. Možná proto nosí krásné klobouky, které jsou úzké a vysoké a opticky je zvětšují.

Barevná přehlídka sukní, stuh a klobouků

Na trh se oblečou povětšinou alespoň trochu slavnostně. Milují barvy a zejména ženy se oblékají velmi pestře. Jejich oblečení září v pastelových barvách, takže velký trh je z části i představením různých látek, sukní, spodniček, barevných stuh, kabátků a samozřejmě klobouků. Věřte, dívá se na to dobře.

Jedna věc mě ale opravdu fascinuje. Nevím, jak jinde v Peru, ale tady jsem viděl sedět na židli jenom málokoho. Komplimenty míří hlavně k ženám, protože ty spíše dřepí a v této poloze vydrží i několik hodin denně.

Pavel Chlouba při své expedici do jižní Ameriky navštívil tržiště v peruánském městečku Carhuaz

Sledovat, co se děje na tržišti, je fascinující. Všude jsou davy lidí, občas se mezi ně vtěsná někdo s ručně ovládaným dopravním vozíkem. Občas někdo projede na takzvaném „moto“, což je zaplachtovaná motorka trojkolka. Podobné vozítko se místy ve světě označuje jako tuk-tuk.

To nejlepší se však nachází v jednotlivých stáncích. Svět užitkových rostlin je tu jak na dlani. Já okukoval zejména prodejce s brambory a také jsem ty brambory odhodlaně fotil. Málem se mi to nevyplatilo – jedna paní po mně zlostně mrskla nahnilý brambor a strefila se docela dobře. Marná sláva, místní se nefotí příliš s láskou. Nedivím se jim, žijí těžký život a sami by potřebovali více kupujících a méně okukujících.

Abych vyvážil negativní zážitek, nutno dodat, že většina lidí se nedá charakterizovat jiným slovem, než tím, že byli krásní. Jejich tváře, živé úsměvy a prací poznamenané ruce neustále přitahovaly můj zrak.

Brambory, ovoce, ale i koka

Sortiment rostlin byl pro mě neuvěřitelný. Byla zde k mání krásná zelenina, třeba různé druhy fazolí, bobů i čočky, mrkev, papriky, celer, místní tykve a samozřejmě brambory a jiné hlíznaté druhy rostlin. Nemohla chybět ani kukuřice a různé produkty z ní.

Z ovoce tu byly třeba ananasy, různé druhy citrusů, mango, maracuja a další a další. Na peruánském tržišti nemůže chybět koka, denní průvodce místních obyvatel. Koka není ještě kokain, je to zcela legální bylina pro povzbuzení a zahnání hladu i žízně.

Návštěva peruánského tržiště je na jedné straně obrovským zážitkem, na druhé straně ale i zrcadlem těžkého života obyčejných lidí.

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Související