SERIÁL

4) Návštěva peruánského tržiště je zážitkem, ale po Pavlu Chloubovi tu hodili nahnilý brambor

Pavel Chlouba při své expedici do jižní Ameriky navštívil tržiště v peruánském městečku Carhuaz

Do Peru se teď můžete přenést díky Českému rozhlasu. Zahradník Pavel Chlouba, kterého znáte z magazínu Zelené světy, se tam totiž vypravil a posluchačům zprostředkovává své zážitky.

Vždy, když se dostanu do nějakých cizích krajů, vyhledávám s radostí dvě věci – botanickou zahradu a tržiště. V peruánském Carhuazu, kde se momentálně nacházíme, botanická zahrada není, ale to vůbec nevadí mým snům, protože opravdová botanická sbírka je všude kolem.

S trhem je to úplně jiné. V uličkách města se prodává denně a dvakrát za týden se koná velký trh. Zaplní se celé centrum a vznikne zde opravdové mraveniště lidí a stánků. Přijedou lidé z hor i blízkého venkova, aby prodali, co jim přebývá, a nakoupili, co jim schází.

Zaplněné jsou i vzdálenější uličky, tam parkují jakési minidodávky, které naplněny po střechu a často i nad ní (skoro doslovně) pak odvážejí lidi zpátky na venkov. Malí venkované se do aut umí naskládat. Do osmimístné dodávky se jich někdy vejde patnáct a ještě si dají klidně i zmrzlinu, neboť veškeré nákupy dají na střechu.

Samotný trh v Carhuazu je zážitek. A to jak kvůli zboží, tak kvůli lidem. Místní domorodci patří mezi původní obyvatele Peru a mají typické indiánské rysy. Jejich postavy jsou nižšího vzrůstu než u nás, zejména ženy působí velmi malým dojmem. Možná proto nosí krásné klobouky, které jsou úzké a vysoké a opticky je zvětšují.

Barevná přehlídka sukní, stuh a klobouků

Na trh se oblečou povětšinou alespoň trochu slavnostně. Milují barvy a zejména ženy se oblékají velmi pestře. Jejich oblečení září v pastelových barvách, takže velký trh je z části i představením různých látek, sukní, spodniček, barevných stuh, kabátků a samozřejmě klobouků. Věřte, dívá se na to dobře.

Jedna věc mě ale opravdu fascinuje. Nevím, jak jinde v Peru, ale tady jsem viděl sedět na židli jenom málokoho. Komplimenty míří hlavně k ženám, protože ty spíše dřepí a v této poloze vydrží i několik hodin denně.

Pavel Chlouba při své expedici do jižní Ameriky navštívil tržiště v peruánském městečku Carhuaz

Sledovat, co se děje na tržišti, je fascinující. Všude jsou davy lidí, občas se mezi ně vtěsná někdo s ručně ovládaným dopravním vozíkem. Občas někdo projede na takzvaném „moto“, což je zaplachtovaná motorka trojkolka. Podobné vozítko se místy ve světě označuje jako tuk-tuk.

To nejlepší se však nachází v jednotlivých stáncích. Svět užitkových rostlin je tu jak na dlani. Já okukoval zejména prodejce s brambory a také jsem ty brambory odhodlaně fotil. Málem se mi to nevyplatilo – jedna paní po mně zlostně mrskla nahnilý brambor a strefila se docela dobře. Marná sláva, místní se nefotí příliš s láskou. Nedivím se jim, žijí těžký život a sami by potřebovali více kupujících a méně okukujících.

Abych vyvážil negativní zážitek, nutno dodat, že většina lidí se nedá charakterizovat jiným slovem, než tím, že byli krásní. Jejich tváře, živé úsměvy a prací poznamenané ruce neustále přitahovaly můj zrak.

Brambory, ovoce, ale i koka

Sortiment rostlin byl pro mě neuvěřitelný. Byla zde k mání krásná zelenina, třeba různé druhy fazolí, bobů i čočky, mrkev, papriky, celer, místní tykve a samozřejmě brambory a jiné hlíznaté druhy rostlin. Nemohla chybět ani kukuřice a různé produkty z ní.

Z ovoce tu byly třeba ananasy, různé druhy citrusů, mango, maracuja a další a další. Na peruánském tržišti nemůže chybět koka, denní průvodce místních obyvatel. Koka není ještě kokain, je to zcela legální bylina pro povzbuzení a zahnání hladu i žízně.

Návštěva peruánského tržiště je na jedné straně obrovským zážitkem, na druhé straně ale i zrcadlem těžkého života obyčejných lidí.

Související