Celý život bojovala s přejídáním. Díky ní se poprvé v Čechách začnou scházet Anonymní jedlíci

„Celý život jsem hubnula a tloustla, hubnula a zase tloustla a nevěděla proč. Začala jsem se tím zabývat a zjistila jsem, že v Čechách nejsme zvyklí hledat tu příčinu, že se dá jít jedině k psychologovi, což se mi zdálo nedostačující. Tak mě napadlo, že bych mohla založit svépomocnou skupinu podle amerického modelu,“ vypráví.

Anonymní jedlíci mají spojit lidi, kteří bojují s jídlem a stravovacími návyky, aby si navzájem pomohli. „Sejdou se lidé, kteří mají stejný problém, a tak se nemusí bát o něm mluvit a podělí se o své zkušenosti. V Anonymních jedlících je prostor pro podporu lidí, kteří se rozhodnou stravovat lépe, nebo právě pro hledání skutečné příčiny problémů,“ říká Iva Štarková.

Rozhodně to podle ní neznamená, že na schůzky mohou chodit pouze lidé s nadváhou. Problémy s jídlem se totiž mohou často týkat i lidí, kteří jsou štíhlí.

Iva Štarková věří, že o Anonymní jedlíky bude v Čechách zájem. „Už když jsem o tom začala mluvit, ukázalo se, že to všechny zajímá a všichni znají někoho, kdo má problémy s jídlem. My už sice velmi dobře víme, co je správné jíst, ale mnohým to pořád nejde. Ve skupině budeme hledat odpověď na otázku proč,“ komentuje.

Schůzky v Českých Budějovicích se budou konat jednou týdně. Jejich náplní je poskytnout si podporu, sdílet zkušenosti a naděje. Skupina jedlíků je anonymní mimo jiné proto, že lidé se často za tento problém opravdu stydí. „Je hodně těžké mluvit o tom, že člověk nezvládá něco tak jednoduchého a každodenního jako stravování. Mluví se o nadváze, o tom, že máme jíst zdravě, ale o tom, co to v těch lidech probouzí, jaké mají pocity, jestli se za sebe stydí, už moc ne,“ říká Iva Štarková.

Slovo „anonymní“ v názvu ale znamená hlavně to, že skupina musí být bezpečná, aby fungovala. Klade se důraz na to, aby lidé nevynášeli informace ven. Podle zakladatelky ani není vhodné, aby skupinu společně navštěvovali dva přátelé nebo kolegové. Je lepší, když odvahu najde člověk sám.

Svépomocná skupina se od terapeutické skupiny liší tím, že ji nevede školený terapeut, ale může ji založit kdokoli, kdo sám má s daným problémem zkušenost. „V České republice nejsou zatím svépomocné skupiny tolik rozšířené, ale v Praze nebo Brně už se takto scházejí například lidé se sociální fobií nebo lidé vyrovnávající se se smrtí blízkého. Svépomocná skupina funguje na úplně přirozených lidských principech, setkají se lidé, kteří mají společné téma, a díky tomu jsou schopni k sobě být empatičtí, tolerantní,“ připomíná Iva Štarková.

Podvýživa není vyhublost|foto: Fotobanka Pixabay

Čeští Anonymní jedlíci sice vycházejí z amerického modelu, ale nepřebírají z něj křesťanské zaměření. „V Americe mají dvanáctikrokový program, který je závislý právě na víře v Boha. S tím bych se ale vůbec neodvážila přijít do Čech, protože tady opravdu tolik věřících lidí není. Ten dvanáctikrokový program nahrazuji svými schopnosti a zkušenostmi,“ říká zakladatelka, která má také vzdělání v oblasti psychoterapie.

Od Anonymních jedlíků by podle ní lidé neměli čekat výživové poradenství. „To si lidé zjistí jinde, v zásadě všichni víme, jak jíst. My opravdu pracujeme s okolnostmi, s motivací k jídlu, s tím, jak zvládnout dodržovat všechny zásady. Řekla, že takovým typickým návštěvníkem je někdo, kdo už opravdu vyzkoušel všechno, držel spoustu diet, zkusil poradenství, ale prostě to nevyšlo a on neví proč,“ zdůrazňuje.

A za jak dlouho získá člověk u Anonymních jedlíků nad jídlem kontrolu? „To může být opravdu různé. Někdo třeba zjistí, že se přejídá ve stresu a postačí mu úprava jídelníčku a relaxace. Někteří ale mohou zjistit, že je to následek nějakých vážnějších traumat a pak to opravdu trvá dlouho,“ uzavírá Iva Štarková.