Ani při chemoterapiích a ozařování neztratila optimismus. O vetřelci ve svém ňadru napsala knihu

11. květen 2016

I nemoc lze brát s nadhledem. Tak zní podtitul útlé knihy Vetřelec v mém ňadru, kterou napsala Milena Kolářová z Českých Budějovic. Popisuje v ní svůj boj s rakovinou prsu, a to s velkým optimismem, který chce předat dalším pacientkám.

„Můj příběh je velice příznivý, téměř až optimistický a já ho napsala právě proto, aby každou další začínající pacientku hned nepřepadlo zděšení, aby nebyla z rakoviny prsu rovnou strachy bez sebe. Ráda bych ženám nalila do žil optimismus, který je nutný právě k tomu, aby léčba probíhala příznivě a úspěšně,“ říká Milena Kolářová.

Sama s rakovinou bojovala v letech 2014 a 2015. Přiznává, že na začátku zanedbala prevenci. „Byla jsem zatemnělá, pořád jsem si myslela, že po přechodu už to vůbec nehrozí. Pak mi pan doktor doporučil mamograf a mně ještě trvalo, než jsem se na něj vypravila. Tam jsem zjistila, že nejsem zdravá, jak si myslím. Neměla jsem žádné příznaky, až prohlídka potvrdila zhoubné onemocnění,“ vzpomíná.

Svůj boj s rakovinou popsala Milena Kolářová s nadhledem a optimismem v knize Vetřelec v mém ňadru

První reakcí bylo podle jejích slov zděšení. „Hlavou mi proběhly všechny ty tragické scénáře, filmy, příběhy, knížky, kde léčbu popisují nejhorším možným způsobem. Toho se člověk děsí. Nic z těchto drastických scénářů se ale nenaplnilo,“ komentuje.

Milena Kolářová se ztotožňuje s názorem, že všechno uzdravování začíná v hlavě. K tomu jí pomáhá její životní optimismus. „Musím poděkovat přírodě za to, že jsem rozený optimista. Vím, že všechno zlé je k něčemu dobré, nemám vůbec sklony k dramatizování, ke smutku a splínům. Tím jsem nikdy v životě netrpěla a věřím, že to mi pomohlo. Během léčby jsem nikdy netrpěla, nebo opravdu jenom hodně málo,“ dodává.

Za sebou má osm chemoterapií a 33 ozařování. Přišla také o vlasy, z čehož přece jenom byla nejprve smutná. „Podpořil mě manžel, který řekl, že holohlavé ženské má nejradši. A pak jsem si vlastně i libovala - žádné barvy, laky, tužidla, navíc jsem si ušila krásné čepičky s krajkami. Člověk zkrátka musí vždycky ve všem hledat to příznivé,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

Podobným stylem sdělovala diagnózu i svým blízkým, rodině a přátelům. „Já jsem se z toho vykecávala, všem jsem to hned řekla, ale líčila jsem to s nadhledem. Říkala jsem, že to zdolám, že to prakticky nic není, že medicína je dneska vyspělá. Spíš mi připadalo, že já utěšuji své okolí,“ vzpomíná.

Přesto Milena Kolářová přiznává, že se také ocitla na dně. Prožila ale pouhé dva zoufalé dny, které popisuje i v knize. První kritický den nastal, když se dozvěděla počet plánovaných chemoterapií. „Sečetla jsem si to a došlo mi, že je to na půl roku. Ten den jsem si na dno sáhla, prostě mě to rozplakalo, ale hned po první chemoterapii, kterou jsem snesla dobře, jsem se uklidnila,“ říká. Druhý zoufalý den podle ní byl, když přišla o svou vysněnou dovolenou v Portugalsku kvůli tomu, že ji čekala operace.

Kniha Vetřelec v mém ňadru má celkem 73 stran, lidé si ji mohou pořídit v českobudějovické pobočce Mamma Help centra na Lannově třídě. Činnost centra také Milena Kolářová chválí. „Považuji to za to nejprospěšnější, co může společnost dát pacientkám s rakovinou prsu. Ženy, které tam pracují, si tím prošly, vědí, co to obnáší, jsou vstřícné, vyslechnou. Je to úžasná organizace, každé pacientce určitě prospěje, když uvidí, že v tom není sama,“ uzavírá.

Spustit audio

Související