Žítkovské bohyně: Schopnosti čarovat se přenášely z matky na dceru. Poslední žijící měla pouze syny

Slovo bohyně si většinou spojujeme s mytologickými postavami, které měly nadpřirozené schopnosti a moc ovládat svět.

Existovaly ale i bohyně světské, které až do roku 2002 žily v Bílých Karpatech na moravsko-slovenské hranici, v okolí Starého Hrozenkova a především kolem osady Žítková. Říkalo se jim bohyně, protože takzvaně bohovaly neboli čarovaly a jejich schopnosti uzdravovat a věštit budoucnost k nim přiváděly klientelu z okolí, ale i ze Slovenska, Rakouska a Uher.

Žily na samotách v oblasti, které se dodnes říká Kopanice, a byly to výborné bylinkářky, botaničky a psycholožky. Svá léčení rostlinnými lektvary často doprovázely i zaříkáváním, což byla kombinace pohanského vzývání sil přírody s křesťanskými modlitbami.

Možná by o nich svět vůbec nevěděl, kdyby v roce 1913 nenapsal katolický kněz Josef Hofer knihu, ve které činnost bohyní kritizuje a označuje je za podvodnice, které těží z důvěřivosti a naivity svých klientů.

Ti, kdo je navštívili, ale tvrdili opak. Schopnosti čarovat se u bohyní přenášely z matky na dceru a poslední žijící bohyně Irma Gabrhelová měla pouze syny. Zemřela v roce 2002 a své umění zděděné po matce si tak odnesla s sebou na věčnost.

autor: Markéta Ševčíková
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.