Zemřel Otakar Bílek, režisér více než stovky rozhlasových činoher
Ve věku 84 let zemřel 12. srpna 2016 rozhlasový režisér Otakar Bílek, který dlouhá léta působil v českobudějovickém studiu. Poslední rozloučení se uskuteční 19. srpna v 10.30 hodin v obřadní síni budějovického krematoria. Jeho osobnost připomene také redaktor Filip Černý v pořadu Jihočeši.
Roli krále Leara hrál Vladimír Leraus. Tímto a dalšími podobnými jazykolamy mě kdysi trápil Otakar Bílek. V 90. letech jsem studoval učitelský obor na budějovické Teologické fakultě a ve třetím ročníku mi v indexu přibyl předmět vzletně nazvaný Rétorika. Jeho výuku dostal na starosti právě Otakar Bílek, který podobný předmět už přednášel na sousední konzervatoři.
Později se mi přiznal, že zvažoval, jestli má jako bytostně přesvědčený ateista jít učit zrovna na teologii, ale pak si sám řekl, že to může být zajímavá zkušenost. „Z některých nábožensky zaťatých studentek jsem ovšem měl po celou dobu noční můry,“ řekl mi více než deset let poté, co jsem absolvoval jeho seminář.
„Na druhou stranu se v každém ročníku našlo i dost bezvadných studentů, kvůli kterým mi stálo za to ve výuce pokračovat,“ dodal. A tak se desítky mladých lidí pod jeho vedením učily, jak se vypořádat s krkolomnými větami, jak mluvit k publiku nebo jak přemáhat trému.
Otakar Bílek nastoupil do českobudějovického studia Československého rozhlasu v roce 1951. Už o dva roky později natočil první činohru pro redakci dětí a mládeže v Praze. V jeho režii vzniklo v období 1956 až 1970 v Českých Budějovicích přes 100 činoher, dále řada literárních pořadů i četeb na pokračování.
Rozhlasovou kariéru Otakara Bílka nedobrovolně ukončil 21. srpen 1968. Za aktivní činnost při srpnovém rozhlasovém vysílání dostal v roce 1970 okamžitou výpověď. V následujících letech působil v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou jako odborný pracovník pro mimovýstavní činnost.
Po roce 1989 se vrátil na místo režiséra, stihl ještě natočit devět činoher. V roce 1994 odešel do důchodu, nadále však s budějovickým rozhlasem spolupracoval na režijních a redakčních projektech nebo digitalizaci zvukového archivu.
S Otakarem Bílkem jsem neztratil kontakt ani poté, co jsem školu dokončil. Pracovně jsem občas pořádal různé vzdělávací akce a sem tam využil jeho recitačních schopností. Do intenzivnějšího kontaktu jsme se ale spolu dostali, když jsem nastoupil jako redaktor do českobudějovického Rozhlasu. V té době byl Otakar Bílek už dávno v důchodu, ovšem v rozhlasových studiích v ulici U tří lvů stále občas režíroval rozhlasové hry nebo pracoval na digitalizaci rozsáhlého zvukového archivu.
Rozhlas byl totiž jeho životem, či spíše vášní. Rodák z Kaplice do něj nastoupil v roce 1951 jako asistent, bylo mu 19 let. Postupně se vypracoval v uznávaného režiséra a než musel v roce 1970 z politických důvodů českobudějovické studio opustit, stihl natočit víc jak stovku rozhlasových činoher a bezpočet literárních pásem.
Do Českého rozhlasu se pak směl vrátit až po sametové revoluci, to mu bylo skoro šedesát, přesto natočil ještě devět dalších her.
V posledních letech Otakaru Bílkovi kvapem ubývalo sil, rád ale navštěvoval rozhlasovou kavárnu, kde v kruhu starých známých pokaždé pookřál. Četnost jeho návštěv se ovšem postupně snižovala a není to tak dávno, kdy usedl nad hrnkem kávy naposled. Svou pozemskou pouť uzavřel 12. srpna 2016.
Otakara Bílka připomene i vysílání Českého rozhlasu České Budějovice. V rámci pořadu Jihočeši odvysíláme rozhovor s Otakarem Bílkem z roku 2002.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
