Zdeněk Vodrážka: život s divadlem a filmem

„Jenže v ten samý den šel film i v kamenném kině v Týně nad Vltavou, jen o něco dříve. My jsme promítali od půl desáté, oni začínali v osm,“ pokračuje ve vyprávění historky, která se může přihodit jen při promítání grotesky. „Takže jsem sedl do auta, dojel do Týna pro první cívku filmu, kino ve Zlivi začalo, otočil jsem se a jel pro další. Tak jsme nakonec odpromítali celého Četníka.“

Zdeněk Vodrážka má za sebou ovšem nejen výstavbu a provozování letního kina ve Zlivi. Narodil se v roce 1934 v Praze, vyrůstal v Uhlířských Janovicích na Kutnohorsku, učil se v Čáslavi a Ústí nad Orlicí, vychodil automobilovou školu v Zábřehu na Moravě. Vojenská služba ho přivedla na jih Čech do Českých Budějovic a v našem kraji už zůstal.

Oženil se, začal pracovat ve vývojovém oddělení strojírenské firmy Motor, ale nakonec od strojařiny zběhl ke kantořině. V roce 1960 začal učit ve Zlivi, po dvanácti letech se stal ředitelem školy v Lišově.

Vedle zaměstnání se ve volném čase věnoval filmu a především ochotnickému herectví. „ My jediní něco víme, my jsme byli ve světě!“ cituje svou oblíbenou roli švece Haberšperka z komedie Naši furianti. „Všechno víme, všechno známe, kdežto pan farář, ten to má přečtené z knih,“ říká s potutelným úsměvem.

Celé vyprávění Zdeňka Vodrážky o jeho životní pouti si můžete naladit v sobotu 13. srpna po 18. hodině.