Zdena Kolářová: Vánoční úklid

Všichni musejí pomáhat, rvát záclony z oken, vymývat čisté sklo ve vitríně, odtahovat nábytek, lézt po výškách nebo se plazit po podlaze.

Má matka podobný přístup k úklidu praktikovala, a protože se říká „jaká matka, taková Katka“, převzala jsem jej i já. Léta jsem terorizovala všechny kolem sebe s tím, že musejí pomáhat, protože Vánoce jsou křesťanské svátky a k čistotě v duši, patří i čistota kolem.

A pak se to stalo. Měsíc před Vánocemi jsem spadla ze schodů. Neuvěřitelným způsobem jsem si zlomila nohu a ruku. Uložili mne do postele, a když injekce odehnala bolest, zaposlouchala jsem se do řečí spolupacientek.

Všechny tu byly s následky úrazů, souvisejícími s vánočním úklidem. Osmdesátiletá paní si ke spolupráci při balancování na stole a židli přizvala nemocného muže, který, když padala, nedržel, ale uskočil. Pomlácení byli oba.

Kuriózní úraz měla další pacientka. Myla na chodbě domu trubky od topení v třímetrové výšce. Štafle se jí zavřely a spadly, takže zůstala viset v té výšce a čekala, že někdo přijde. Nepřišel.

A ke vší smůle zapnul termostat kotle, takže trubky začaly žhnout. Musela se pustit a řízeně, jak říkala, spadnout. Výsledkem bylo rozlámané předloktí a přístroj, takový malý tkalcovský stroj, který na něm nosila.

Takže, milí posluchači a milé posluchačky, na radost vánočních svátků čekáme celý rok, tak si ji nepokazme zbytečným trápením. Ježíšek určitě nebude s bílou rukavicí kontrolovat, jestli máme prach na skříni.

Ostatně, sebelépe vyšůrovaná domácnost není k ničemu, když v ní není vzájemná pohoda.