Zdena Kolářová: Slůvka

V ložnici stály dvě „almary“ a v posteli se leželo na „štrózoku“, na kterém byl natažen „leintuch“. Když bylo hezky, brala mě babička na „špacír“.

Na zimu mi ušila štuclík, aby mne nezábly ruce a pletla mi taky všelijak barevné „fusekle“. Tak vidíte, pár řádek a germanismů jako máku. Poválečná generace, distancující se od němčiny s ohledem na tragickou zkušenost, měla zase svá slova korespondující více s nastupujícím moderním světem.

V jazykovém světě se pořád něco děje. Slůvka, která se nám vloudí do slovníku, bývají někdy trochu záhadná. Třeba „přehršel“. Nepřipomíná vám spíše slovo z předminulého století? Trochu ano, že?

Přesto je velmi často slyším i v současné mluvě. Přehršel je míra na sypké potraviny a měřilo se jí třeba množství obilí, které se vejde do dvou lidských dlaní a bylo chápano jako množství malé. A vidíte - my to dnes používáme ve významu přesně opačném. Jazyková pestrost a zkoumání nových slůvek je velké, nikdy nekončící  dobrodružství. A neobávejme se ani anglicismů, jejichž výskyt souvisí spíše s jazykem počítačů a těch, co s nimi zacházejí. Většina z nás si přeci vystačí s češtinou.

Třeba - pracujeme na vyšší úrovni než ve vyšším levelu a naše city nemusejí být „basic emotion“, jak se nedávno vyjádřil člen jedné hudební skupiny. Až budu po sobě redigovat, pardon, opravovat své dnešní řádky, zase mě potěší, jak je čeština pěkná řeč. A pěkné věci jen tak nezaniknou.

Hezký den.