Základ dobré improvizace? Nebát se být nudný a zapomenout, že se někdo dívá, říká herec a lektor Václav Wortner
Rozhovor s hercem a lektorem improvizace Václavem Wortnerem
Venku pod širým nebem na louce, ale i uvnitř mrakodrapu v korporátní firmě. V podstatě všude učí Václav Wortner lidi improvizovat. K tomu ještě hraje improvizační divadlo a dokonce píše knihy. Diváci ho znají třeba ze souboru My kluci, co spolu chodíme, jehož představení Hostina má přes šest desítek repríz.
Divadlu obecně se Václav Wortner věnuje už téměř dvě dekády. Schopnost a touhu po improvizaci má zřejmě v genech, protože ji provozují i jeho sourozenci. Za jedno z nejdůležitějších pravidel při improvizaci považuje schopnost přijímat chybu.
„Nikdo není neomylný a nemá vždy absolutně dokonalé nápady. Na začátek se tedy lidé při lekcích učí nebát se být nudní, nevtipní a neoriginální. Když se tohle naučí, přistupujeme k dalšímu stupínku, a to je umění vzájemného naslouchání na jevišti,“ líčí, jak vypadají lekce, které provozuje doma i ve světě.
„Musíte poslouchat, co říká ten druhý. Vystoupit z potřeby svého ega být dobrý, výkonný, ukázat se. Prostě všechny tyto vlastnosti, které v sobě máme. A obzvlášť, když se ještě na nás někdo dívá! Na to je potřeba úplně zapomenout a prostě se zabývat tím, jak pomoci společné věci,“ doplňuje.
Právě se vzájemným nasloucháním mají lidé podle Václava Wortnera často problémy. „Je to vidět na mých workshopech. Dám příklad – improvizujeme třeba pohádku a druhý člověk už přemýšlí, co by řekl, ale reálně vůbec neposlouchá toho prvního. A to je problém, protože se pak výsledek úplně nedaří, když to nedrží pohromadě,“ vysvětluje.
Celý rozhovor s hercem a lektorem improvizace Václavem Wortnerem si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
