Voda určila životní dráhu novináře a sportovce Petra Vitoně
Novinář, fotograf, kameraman, ale také lyžař, plavec a jeden z průkopníků windsurfingu u nás – to je Petr Vitoň. „Narodil jsem se přímo u Malše, doma, v Havlíčkově kolonii a jen s malými peripetiemi tam žiji dodnes,“ říká sportovně vyhlížející muž.
Voda se mu stala osudem. Nejen proto, že se už jako malý v Malši dvakrát topil, ale především proto, že tento živel víceméně určil jeho dráhu projektanta i sportovního novináře.
Už během studií stavební průmyslovky pomáhal projektovat například přístaviště Lipno, kde pak absolvoval i manuální praxi. Mnohem častěji se však coby plavec nořil do vln Lipenského jezera, a když k nám začátkem 70. let pronikly první zmínky o windsurfingu, hned prknu s plachtou propadl.
Všechno vlastnoručně vyrobené
S partou nadšenců stavěl první prkna na koleni podomácku. Když se v roce 1974 jel první zkušební závod na Jesenické přehradě u Chebu, byl u toho. „Všechno jsme měli vlastnoručně vyrobené, včetně plachty, stěžně, ráhna. Tam nebylo nic koupeného, tady přece vůbec nic nebylo,“ směje se Petr Vitoň.
Vzpomíná, jak poprvé vyjeli s českým windsurfingem na Lipno a postupně nakazili další kamarády na Kovářově a v Černé v Pošumaví. Petr pak nechyběl na žádném závodě nového sportu.
Některé věci zůstaly už jen v básních, říká Radek Štěpánek
„Je spousta míst, která dnes žijí pouze v básních, které o nich byly napsány,“ tvrdí Radek Štěpánek. Vystudovaný žurnalista a ekolog je autorem několika sbírek krajinné a přírodní lyriky.
„A zase díky kamarádům v tehdejší Jihočeské pravdě jsem o tom směl psát, občas uveřejnit nějakou fotku, což nikde v celé republice nebylo. A já jsem pak tu Jihočendu rozesílal surfařům po celých Čechách,“ dodává.
Psaní novinových článků, a to nejen o windsurfingu, ale i dalších sportech, a zároveň fotografování a později i kamera nasměrovaly Petra od stavařiny k novinařině. Zkrátka jeho koníčky nakonec určily jeho další profesi.
Celé vyprávění Petr Vitoně si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.