Vlčí rodina funguje podobně jako lidská. Jednotlivá zvířata mají i různé povahové vlastnosti

Vlk obecný ve výběhu Národního parku Šumava v Srní
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vlk obecný ve výběhu Národního parku Šumava v Srní

Nenáviděný i obdivovaný, to je vlk obecný. Podle zákona je chráněným druhem, klasifikovaný jako kriticky ohrožený. V Jihočeském kraji žije na Šumavě a také Třeboňsku. Někdo jeho návrat do volné přírody vítá, ale je i hodně těch, kteří volají po odlovech.

Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu. „Odlišnosti jsou ve zbarvení i hmotnosti, rozdílná je hlava, vlk ji má kulatější, kratší čenich, kratší uši. Rozdílů si můžeme všimnout ve způsobu chůze, stavby těla,“ popisuje Jan Mokrý, zoolog Národního parku Šumava.

Dříve se hovořilo o vlčích smečkách, dnes odborníci spíše používají výraz rodina. „Mladí vlci hledají partnera, vznikne pár a ten se začne rozmnožovat. Rodina funguje podobně jako u lidí, rodiče vychovávají potomky, rodičovský pár musí být respektovaný,“ říká zoolog.

Podobně jako psi mají podle něj i jednotliví vlci různé povahové vlastnosti. „Víme, že jsou vlci odvážní, zvídaví a extrovertní, ale tyto charaktery těžko zvládají nové situace. Naproti tomu jsou i jedinci spíše zdrženliví, plaší introverti. Vůdčí pár obvykle vytvoří právě zvířata s odlišnými povahami, což jim dává možnost lépe reagovat na nové podněty,“ vysvětluje Jan Mokrý.

Vlk zachycený fotopastí Národního parku Šumava

Coby masožravé šelmy vlci obvykle konzumují nejdostupnější potravu. Jejich kořistí se stávají drobní savci, zajíci, srnčí zvěř, divoká prasata, ale i bobři, jeleni nebo losi.

Stále častěji se také objevují zprávy o napadení ovcí v ohradách, farmáři už kvůli útokům vlků přišli o více než dva miliony korun. Navíc často po šelmách zůstávají nezkonzumovaná kořist. „Ve volné přírodě vlci strhnou jednoho koloucha, ostatní zvěř uteče a oni zůstanou u toho jednoho. Když se dostanou do ohrady s desítkami ovcí, strhnou první kus, ale mají kolem sebe dál bečící ovce, je to pro ně nová situace, takže se vrhají zase po jiném kusu. Jakmile jsou nažraní, odchází a může se stát, že tam nechají ležet prakticky nedotčené ovce. Dalším případem je, že strhnou jeden dva kusy, ale něco je vyruší a oni to místo opustí,“ objasňuje vlčí chování Jan Mokrý.

Když můžou, člověku se vždy vyhnou

Případy, kdy vlci ve volné přírodě napadli člověka, momentálně podle něj známy nejsou. „Když vlk může, člověku se vyhne. Pokud budete přespávat v lese, může se stát, že zvířata kolem projdou, ale rozhodně bezdůvodně nezaútočí. Když zvíře není pronásledované nebo zahnané do úzkých, vždycky zvolí ústup,“ uvádí zoolog.

Zpět do naší krajiny se vlci dostali přirozeně z míst, kde v minulosti nebyli úplně vyhubeni jako v Čechách. „Mohli přijít z Itálie, Španělska, Pobaltí, Polska, tam zvířata přežívala. Díky ochraně se začala šířit a v naší krajině teď mají dost potravy, takže se dokáží rozmnožovat,“ dodává Jan Mokrý.

Specifickým domovem je vlčí výběh, který Národní park Šumava zřídil v Srní. Zdejší smečka má už 14 členů. Občas se k výběhu přijdou podívat i divocí vlci. „Ta zvířata pak spolu komunikují. Těm divokým vlkům je divné, co v jejich teritoriu dělají jiní vlci,“ popisuje Jan Mokrý.

K monitoringu vlků využívají odborníci stopování, pohybují se v terénu, sledují stopy a sbírají vzorky trusu a moči, ze kterých jsou schopni díky genetickým testům poznat i to, odkud zvířata přišla. Další možností jsou fotopasti. Od roku 2015 se trvale začal na Šumavě objevovat jeden vlk, o rok později se k němu přidala samice.

Jak se zvířata postupně šíří a způsobují škody, přibývá názorů, že by měl být vlk znovu vyhuben. „Člověk v minulosti nejprve vlka uctíval, postupem času se ale šelma stala jeho konkurentem, tak začal lov a pronásledování. Došlo až k vyhubení v některých státech, poté nastal zvrat o legislativní ochraně. Do přírody se začala vracet i zvěř, vlci mají dobré podmínky a pomáhají nám v regulaci spárkaté zvěře, která zase působí škody na lesních porostech, takže bychom si měli uvědomit, co vlastně v té přírodě chceme,“ myslí si Jan Mokrý.

Co se týče základních podmínek k životu, ty podle něj vlk obecný v naší přírodě rozhodně má. „Je to zvíře, které se dokáže přizpůsobit nejrůznějším podmínkách. V Itálii dokázali přežít na skládkách s odpadem, takže proč by nemohli být součástí naší přírody… Je to jen o našem přístupu,“ uzavírá.

Spustit audio

Související