Věra Nosková: Moldavanka

Moldavský parlament
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moldavský parlament
0:00
/
0:00

S kamarádem Martinem jsme projížděli autem Polabí a na výpadovce z Čelákovic stála stopařka, solidní paní středního věku zaskočená nejspíš svou situací, ujel jí autobus a teď se peče na rozpáleném asfaltu a v dobrodiní řidičů moc nedoufá.

Zrovna jsme tápali, kudy se dát do Mochova a ona tam dokonce také potřebovala dorazit, tak jsme jí udělali místo v autě. Snaživě nás navigovala, ovšem v ruštině, bohužel cesta, která se jí zdála správná, skončila v polích. Martin se zasmál její navigaci a našel cestu pravou.

Stopařka byla nejdřív zaražená, asi se už setkala s českým odporem k Rusům a ruštině. Ale Martin hned spustil rusky – „atkuda vy?“ Ukázalo se, že je to Moldavanka z Kišiněva, která v těch vedrech tvrdě pracuje u Mochova na zeleninových polích. Sláva jí, že nám přišla pomoci!

Roztála, nemohla uvěřit, že se na ni pokoušíme mluvit rusky, že nás zajímá. Zapochybovala dokonce o tom, že jsme Češi. Jasně že jsme Češi, ale celkem bez předsudků. Řekněte nám něco moldavsky; poprosil Martin a stopařka cosi řekla. Hmm... souhlasili jsme.

Doma jsem se vrhla k počítači, abych se o Moldávii něco dozvěděla. A povrdilo se mi, že je to zemička, která si v historii taky užila své. Přetahovali se o ni Osmané, Rumunsko, Rusko, nakonec ji zabral v roce 1939 Stalin, na čemž se dohodl s dalším mocným zločincem Hitlerem. Vznikla tak Moldavská SSR.

Svobodná Moldavská republika se vynořila ze zmatků dějin v roce 1991. Většinou nám nedochází, co udělal přelom v devadesátých letech, začínající pádem Berlínské zdi s některými evropskými státy, stojícími teď, někdy poprvé, na vlastních nohách. Byla jsem té moldavské stopařce vděčná, že podnítila můj zájem a že jsem se dozvěděla zas něco, co jsem měla vědět už dávno. A že takových věcí je!