Ve „Vévodovi“ Dukeovi Ellingtonovi bylo cosi aristokratického a Charles Aznavour uměl zpívat i jazz

24. květen 2024

„Je v něm také něco nesmírně odzbrojivého, dětsky bezelstného, co způsobuje, že v jeho blízkosti nezvládnutelně zjihnete. Vedle své živelnosti a velkorysého rozmachu má navíc z nitra vyvěrající bytostnou jemnost, která propůjčuje jeho vystupování něco z přirozeně aristokratické formy...“ Tak zavzpomínal na setkání s Dukem Ellingtonem v kanadském Montrealu český hudební skladatel Oldřich František Korte ve své knížce reportážních esejů Chodící legendy.

Není mnoho osobností, které tak naprosto mimořádně ovlivnily vývoj jazzu, jako kapelník, pianista a skladatel Duke (Vévoda) Ellington, který se vydal do jazzového nebe 24. května roku 1974, tedy přesně před půlstoletím. A jemu bude po právu patřit úvodní partie swingové, potažmo jazzové nálady.

Když se Charles Aznavour, výjimečný šansoniér, ale také autor, herec i diplomat, poprvé pokoušel o pěveckou kariéru, řekli mu, že se svým hlasem by mohl dělat nanejvýš němého komika. Nakonec se z něj stal jeden z nejslavnějších zpěváků všech dob...

Ve středu uplynulo 100 let od narození Charlese Aznavoura, Francouze arménského původu, a to je dobrá příležitost vybrat jeho jazzem dýchající nahrávky.

Závěrečná nahrávka bude současně pozvánkou na sobotní koncert amerického trumpetisty slovenského původu Laca Decziho a jeho formace Celula New York v jihočeských Nových Hradech, buď za příznivého počasí v Pivovarské zahradě, nebo v barokním sále Wellness Hotelu Rezidence od 19.30 hodin. Bude to jemná, něžná balada Tenderly autora Waltera Grosse s trubkou Laca Decziho z počátku 70. let minulého století.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související