Jaroslav Ježek s „rozvrkočenými“ Melody Makers a Ondřejem Havelkou a také světový hit z Japonska v tradičním jazzu
Nejprve se V náladě swingu, potažmo jazzu vrátíme o takových devatenáct let zpět, kdy vyšlo album Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers s celým názvem Tentokrát zcela rozvrkočení z písní Jaroslava Ježka a pánů Voskovce a Wericha.
Jak jazykově zvukomalebný název napovídá, dramaturgie této desky se upíná k hudebnímu odkazu Osvobozeného divadla. Dlužno povědět, že to není jediný dotyk Ondřeje Havelky a Melody Makers s těmito písničkami.
Ostatně, vloni se narodilo jejich společné album s operním pěvcem Adamem Plachetkou s tímto repertoárem – Nebe na zemi, které jsme v tomto pořadu představili před několika měsíci i s malým rozhovorem s oběma hlavními aktéry. Vzhledem k řečenému se autor pořadu Ondřeje Havelky zeptal na to, zda se podle jeho názoru dají skladby Jaroslava Ježka považovat za jazz.
A Ondřej Havelka ve svém zajímavém povídání zmínil populární britské orchestry, které měl rád Jaroslav Ježek. Na prvním místě uvedl Ambrose, jehož taneční a swingový band zažíval zlaté časy hlavně ve třicátých letech minulého století. Ovšem už v dekádě předcházející měl houslista a kapelník, který užíval osamoceného jména Ambrose, úspěch v New Yorku.
Po jeho miniportrétu zůstaneme na Britských ostrovech s trumpetistou Kennym Ballem, jeho Jazzmeny a velmi úspěšnou verzí (v duchu tradičního jazzu) světového hitu japonského zpěváka Kyu Sakamota Sukiyaki, kterou v Čechách přetextoval a přezpíval Josef Zíma jako Bílou vránu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
