V Národním parku Šumava se letos vytěžilo mnohem méně dřeva. Kůrovcová kalamita je na ústupu

„Stromy, které tady vidíme, napadl kůrovec v srpnu, v průběhu toho letního rojení. A my teď zabraňujeme tomu, aby ti brouci přezimovali a aby na jaře napadli nové stromy,“ ukazuje v zóně soustředěné péče, tedy v lese, kde se zasahuje proti kůrovci, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava Jan Kozel.

Stromů, které se v těchto zónách pokácí, je ale daleko méně než loni. „V letošním roce máme zatím pouze šedesát procent objemu loňské těžby. Jsou za tím pravděpodobně tři faktory – přirozeně kolísá populační hustota kůrovce, takže v současné době se pravděpodobně nacházíme na té nižší úrovni, druhým faktorem bylo relativně vlhké vegetační období, stromy byly poměrně odolné, a třetím faktorem je, že jsme hodně kůrovcem napadených stromů už od jara odkorňovali,“ uvádí Jan Kozel.

Lidé můžou na traktory s vytěženým kůrovcovým dřevem narazit v různých částech Šumavy. „Nejvíce techniky se pohybuje okolo Srní a Českých Žlebů. To jsou kůrovcem nejvíce napadená místa a jsou tam v současné době také ta nejživější bezzásahová území, kde je poměrně hodně kůrovce, který se šíří do těch zásahových oblastí,“ upřesňuje náměstek.

Bezzásahové zóny v Národním parku Šumava jsou na zhruba 25 tisících hektarech, což je více než čtyřicet procent z celkové rozlohy. Tyto zóny se ale budou ještě rozšiřovat.

Čtěte také

Puštíci bělaví obsadili jen pět ze svých sedmdesáti budek na Šumavě. I to je podle ornitologů úspěch

„V zásadě je to tak, že uvnitř národního parku je nějaká jádrová zóna, která je už dlouho bez zásahu a v přírodních procesech. Na okrajích parku je naopak území, kde se bude hospodařit vždycky a kde budeme upravovat les, aby byl druhově rozmanitý. A v tom meziprostoru postupnými kroky předáváme les divoké přírodě, je to zhruba okolo jednoho až dvou procent za rok,“ vysvětluje ředitel šumavského parku Pavel Hubený.

Tento způsob hospodaření je podle něj možný jenom v národních parcích. Je jakousi učebnicí, která by ale mohla být inspirací i pro lesníky pečující o hospodářské lesy. „Někdo by se mohl pozastavit nad tím, že se nám hodně zmlazuje smrk, ale my víme, že Šumava je i výjimečná tím, že smrk tady dominuje posledních devět tisíc let, takže i to jeho zmlazování je přirozené a my ho podporujeme. Ale smrk už vůbec nesázíme,“ dodává.

Turisté na Šumavě by si měli dávat pozor nejenom v oblastech, kde se těží dřevo, ale také v oblastech, kde přirozeně odumírají stromy. Ty totiž můžou spadnout i na cesty.